Šlápla jsem do pedálů a jela chystat výstavu. Byly to důležité roky, říká Štěpánka Bieleszová o spolupráci s Jindřichem Štreitem

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Štěpánka Bieleszová

Na gymnáziu ráda četla a milovala umění. Přes tatínka se seznámila s fotografem Jindřichem Štreitem, který jí nabídl, že mu může pomáhat chystat výstavy v budově školy u hradu Sovince. Dnes Štěpánka Bieleszová vede sbírku fotografie v Muzeu umění Olomouc. Ve Vizitce s Alešem Spurným mluvila i o aktuální výstavě Fotoblok: Střední Evropa ve fotografických knihách.

Do Muzea umění Olomouc nastoupila Štěpánka Bieleszová v druhé polovině 90. let hned po ukončení studií dějin umění na olomoucké Univerzitě Palackého. Jako začínající kurátorka fondu kresby byla u vzniku klíčové výstavy prací na papíře s názvem Mezi tradicí a experimentem. Díky této výstavě se do olomoucké sbírky dostalo množství grafik od předních českých a slovenských i exilových autorů. Bieleszová se tak poprvé setkala s prací ilustrátorů, grafiků a fotografů, o kterých do té doby jen slyšela. „Tehdy naše sbírka kresby hodně narostla. Hned po nástupu do muzea jsem měla možnost vyučit se na té nejlepší úrovni,“ řekla ve Vizitce.

Po mateřské pauze jí tehdejší ředitel muzea Pavel Zatloukal nabídl místo kurátorky sbírky fotografie. Nabídku přijala, ačkoliv, jak ve Vizitce řekla, neměla s fotkou kromě několika vyvolaných obrázků a přátelství s fotografem Jindřichem Štreitem žádné praktické zkušenosti.

Setkání na Sovinci

Setkání se Štreitem pro ni, dívku vyrůstající ve vesnici Nová Hradečná nedaleko Olomouce, ovšem bylo naprosto zásadní. Potkali se ve druhé polovině 80. let v malé vesničce na Rýmařovsku, které vévodí hrad Sovinec, v jehož blízkosti Jindřich Štreit dodnes bydlí. Do řeči se s ním dal otec tehdejší gymnazistky Štěpánky. „Táta mu říkal, že mám ráda umění, hodně čtu, chodím do knihovny, a co bych prý tak mohla dělat. Jindřich mi nabídl, abych mu na Sovinec přijela pomáhat připravovat výstavy,“ vzpomíná Bieleszová.

Štěpánka Bieleszová

Na starém kole pak pravidelně šlapala nahoru na hrad, kde zastala, co bylo potřeba. Zametala, umývala skla, do kterých se vkládaly fotografie, stříhala molitan potřebný k instalaci. Na dobu, kdy na Sovinec zajížděli umělci, teoretici a třeba i Divadlo Járy Cimrmana, brněnské HaDivadlo a umělecká skupina Tvrdohlaví, vzpomíná jako na zázrak. „Najednou jsem se objevila v úplně jiném světě. Nasávala jsem zážitky a informace, které jsme my na vesnici samozřejmě vůbec neměli. Dodnes miluju dělat inventury ve sbírce. Ráda si všechno detailně prohlížím bez skla, bez ochrany.“

Když pak o řadu let později v olomouckém Muzeu umění začala rozšiřovat sbírku fotografie, požádala o spolupráci historičku umění Annu Fárovou (1928 – 2010). Právě s její pomocí sbírku doplnila o snímky Františka Drtikola, Jaromíra Funkeho či Josefa Sudka.

Štěpánka Bieleszová ve Vizitce hovořila také o aktuální výstavě Muzea umění Olomouc. Projekt Fotoblok: Střední Evropa ve fotografických knihách nepatří mezi největší olomoucké výstavy, návštěvníkům ale nastiňuje profil celé problematiky. Vypovídá o úsilí autorů etablovat fotografii mezi vyšší umělecké druhy. Zajímá ji, jak témata historie 20. století, společná pro celý východoevropský prostor, vnímali a zpracovávali fotografové z Československa, Polska, Maďarska či pobaltských zemí. Formát fotografické knihy, který slučuje několik uměleckých disciplín a rovin, zahrnuje fotografii, text a grafickou úpravu, pak podle Bieleszové připomíná orchestrální skladbu. V některých případech všechno zvládne jeden člověk, častěji se ale setkáváme s týmovou prací. Příkladem takové spolupráce je Abeceda Vítězslava Nezvala.

Poslechněte si celou Vizitku, ve které Štěpána Bieleszová detailně hovoří o zaměření Muzea umění Olomouc a také o tom, jak tráví volný čas: hltá severské detektivky, které jí její muž nosí domů z knihovny, chodí běhat a s celou rodinou pravidelně vyráží na túry po Jeseníkách.