Skvělá díla i nepovedené slátaniny. To je česká muzikálová scéna

19. únor 2018

Divadlo, které mluví, zpívá a tančí. Tak muzikál charakterizoval teatrolog a dramaturg Ivo Osolsobě. Zejména u nás ale panuje představa, že muzikál je divadelní žánr zábavný a v porovnání s jinými méněcenný. 

V Česku je muzikál stále populární. Může se ale česká muzikálová scéna v kvalitě porovnávat s tou zahraniční? Na to odpovídají odborníci, jako režisér Stanislav Moša nebo recenzentka Vladimíra Holišová. 

Velký rozvoj muzikálu na českých jevištích nastal po roce 1989: „To, že se tady například nehrál Jesus Christ Superstar už v 70. letech, byl důsledek nějaké kulturní nenormální situace, která se pak kvapně doháněla. České divadlo má silnou tradici hudebního divadla. Naše hymna byla původně šlágrem zpěvohry. Máme koneckonců i evropský unikát, že první import broadwayského muzikálu na evropský kontinent proběhl v Praze v roce 1948 slavnou inscenací Divotvorného hrnce v překladu Jiřího Voskovce a Jana Wericha,“ říká dramaturg Městského divadla Brno Jan Šotkovský.

02734043.jpeg

Už v 70. a 80. letech mohli Brňané v dnešním Městském divadle Brno vidět několik světových muzikálů, jako bylo například Chicago, Žena roku nebo Pippin. Svůj stálý hrací prostor zde muzikálové divadlo získalo až v roce 2004, kdy brněnské Městské divadlo otevřelo svou hudební scénu. První premiérou nové scény se stal muzikál Hair v režii Dodo Gombára. Zpočátku se ředitel tohoto divadla a hlavní iniciátor postavení nové scény Stanislav Moša obával, že zájem o muzikál bude pouze krátkodobou záležitostí.

„Já jsem měl plány na pět let dopředu a trošku jsem se bál, co se stane za těch pět let. Nastala úžasná věc, která se tehdy dala odhalit pouhou intuicí, že to hudební divadlo se stalo celosvětovou doménou. Každý rok se napíše více než sto hudebních děl, kterým můžeme říkat muzikál.“

„V České republice jsou čtyři města, ve kterých můžeme vidět muzikálové produkce. Jde o Brno, Ostravu, Plzeň a Prahu. Národní divadlo moravskoslezské uvádí muzikálových premiér méně než zbylá tři města, přesto však tato ostravská muzikálová scéna patří k nejvýraznějším u nás,“ říká Vladimíra Holišová.

Představení Rent

„Snaží se dělat muzikály od A. L. Webbera nebo uvádí i zahraniční věci, které nejsou notoricky známé. Původní kusy hrají taky, ale ne v takové míře jako v Praze, pro které jsou právě tyto dost charakteristické. Brno je tak někde mezi. Už několik sezon se tady čeká na nějaký velký titul, kterých tady dřív bylo hodně. Plzeň je na tom podobně, ale díky malé scéně pro asi sto diváků si může dovolit uvádět komorní tituly. V tomto má Plzeň velice dobře nakročeno, protože asi jedinou scénou, která by s ní byla srovnatelná a která by jí v tomto mohla konkurovat, je Divadlo Na Prádle v Praze, které ale zatím žádné stálejší produkce nemá.“

Na začátku loňského roku se ředitel Divadla Na Prádle Petr Hruška dohodl se členy spolku art4rent - Tomášem Vaňkem a Markétou Schröckovou - na znovuoživení původní umělecké činnosti tohoto divadla a na vybudování nové komorní hudební scény, která bude odpovídat současné moderní poptávce.

Daniel Rymeš v představení Chaplin v Městském divadle v Brně

„Je potřeba především Praze nabídnout trošku alternativu k tomu často komerčnímu muzikálu. Nechci dávat najevo, že se budeme nějakým způsobem tomu vymezovat, jenom jdeme jinou cestou, která má za cíl zaměřit se především na herecký, pěvecký nebo taneční výkon,“ říká Tomáš Vaněk.

Posledního ledna zveřejnila Herecká asociace nominace na Ceny Thálie. Ty se každoročně udělují ve čtyřech odvětvích. V oblasti Muzikál, opereta nebo jiný hudebně-dramatický žánr jsou zastoupena všechna čtyři česká města, která se specializují na muzikál.

Redaktorku internetového portálu musical-opereta Vladimíru Holišovou velmi potěšila mužská kategorie, kde je nominován Peter Pecha za roli Rockyho v pražském nastudování stejnojmenného muzikálu, Pavel Režný za roli Tonyho v plzeňské West Side Story a Daniel Rymeš za Chaplina ve stejnojmenné inscenaci, kterou uvádí Městské divadlo Brno.

„Už dlouho se nestalo, že by šanci opravdu dostali mladí talentovaní kluci, kteří jsou naprosto vyrovnaní. V kategorii žen je to sporadičtější. Neviděla jsem Lucii Bílou v Sestře v akci, Katarína Hasprová v Rebecce je skvělá. Bohužel si myslím, že v této kategorii je už předem rozhodnuto, že vyhraje Natálie Grossová. Nemám vůbec nic proti ní a jejímu talentu. Právě naopak, myslím si, že je to jedna z nejtalentovanějších hereček a zpěvaček u nás. Bohužel ji cpou do rolí, na které zatím nemá. Ne pěvecky, ale věkem. Tím bohužel myslím roli Sáry v Plesu upírů, za kterou je na Thálii nominovaná. Když zavřete oči, slyšíte dítě. Sára není jednoduchá role a rozhodně to není role naivního dítěte. Za tři roky bych Natálku označila za jednu z nejlepších Sár na světě. Teď je ale ještě brzo, a to jak na roli Sáry, tak na Cenu Thálie.“

autor: Iveta Novotná
Spustit audio