Sklo jako národní poklad, nebo živá disciplína? Jak si vede nastupující generace uměleckých sklářů?

Na přelomu září a října se v České republice koná hned několik významných událostí spojených s uměleckým sklářstvím. Ve čtvrtek 20. 9. byl vyhlášen vítěz 10. ročníku ceny Stanislav Libenský Award upozorňující na nejlepší díla mladých sklářských výtvarníků a designérů z celého světa. Soutěž doplňuje i stejnojmenná výstava v pražské galerii DOX, která potrvá až do 19. listopadu. A ve dnech 4. až 7. října přivítá město Nový Bor na Mezinárodním sklářském sympoziu IGS 2018 opět po roce skláře z domova i ze světa, aby zde po dobu čtyř dnů v hutích i rafinačních dílnách realizovali své návrhy.

České sklo boduje spíše v zahraničí

I když letošní ročník soutěže Stanislav Libenský Award tuzemský zástupce nevyhrál, podle Marka Veselého, ředitele Pražské galerie českého skla a zakladatele soutěže, se čeští účastníci ve světě skla neztrácejí a obstojí v zahraniční konkurenci. Milan Hlaveš, kurátor Mezinárodního sklářského sympózia, vedoucí kurátor sbírky skla a keramiky Uměleckoprůmyslového musea v Praze a letošní člen mezinárodní poroty Stanislav Libenský Award, má dojem, že se českému uměleckému sklu daří víc v zahraničí než doma. Možná i proto, že je u nás menší klientela sběratelů. Vladimír Klein, akademický malíř a účastník letošního sympózia, se ale na budoucí vývoj dívá s optimismem a cítí, že se situace pomalu zlepšuje. Sklářská díla se sice pohybují ve vyšších cenových hladinách, ale i česká populace bohatne a tak si i tuzemští sběratelé mohou dovolit díla nakupovat.

Cena bývá překážkou

Ivan Kolman: Sklo je jediná umělá hmota, která se člověku povedla

• Upravit
• Smazat

“Sklo je jeden z nejušlechtilejších materiálů, který si člověk osvojil.” říká sklářský výtvarník, akademický sochař, Ivan Kolman. Dnes se věnuje hlavně práci s plochým sklem, které brousí klínovým řezem, leští a pískuje. Jeho skleněné obrazy zhotovené mistrnou sklářskou technikou řezu do rozměrných, těžkých skleněných tabulí jsou naprosto jedinečným spojením řemeslné dokonalosti a originálního výtvarného výrazu.

Ceny děl uměleckých sklářů bohužel často překračují možnosti státních krajských galerií a muzeí, na to, aby mohly doplňovat sbírky od současných výtvarníků, často nemají prostředky. Marek Veselý podotýká, že i současní absolventi jsou ve svízelné situaci právě kvůli nákladům spojeným se sklářstvím. Pokud mladí skláři nemají zázemí v rodině, často se od skla odvrátí a začnou se věnovat jiným materiálům. Know-how se tak předává především v rodinných kruzích a pro nové skláře je velmi obtížné začít. Řada sklářských designérů navíc odchází do zahraničí, kde mají zaručenu lepší finanční budoucnost.

Osobní a objevné

Právě soutěže a sympózia pomáhají udržovat zájem o umělecké sklářství, ale také propojovat designéry mezi sebou. Zejména současná generace se zásadně odlišuje od těch předchozích a její přístup k práci je jiný. Podle Hlaveše se soudobí designéři neostýchají vyprávět osobní příběhy a zážitky. Jejich díla zaujmou leckdy spíš konceptem než technikou, a jejich tvorba je plná objevování.

Poslechněte si celé ArtCafé včetně hudebního výběru Elišky Vidomus a reportáže Radia Wave o novém Muzeu umění a designu v Benešově.