Škádlení "kultury" s "přirozeností"

Divadlo ABC na své malé scéně zvané Ábíčko uvedlo pozdní aktovku Pierra de Marivauxe nazvanou v překladu Hany Hájkové Spor. Podobně jako další komedie tohoto plodného autora se zabývá láskou. Má vyřešit spor knížecích manželů, zda původcem nestálosti v lásce a nevěry je muž či žena. Proto jsou dva chlapci a dvě dívky vychovávány dvojicí věrných služebných o samotě v pustině, aby se mohli v jedné chvíli setkat a prožít vzájemný kontakt, nezasaženi společenskými návyky a zlozvyky.

Režisér Aleš Bergman významně ovlivnil vyznění inscenace tím, že knížecí manžele neuvedl na scénu, ale nechal jejich hlasy zaznít z nahrávky. Pohrál si pouze s úsměvností obrovského překvapení čtveřice lidských mláďat nad tím, že nejsou na světě sama, s fascinací vlastní krásou, když spatří svůj obraz ve vodě a v zrcadle, se smyslovým okouzlením i erotickou přitažlivostí ve chvíli, kdy se setkají s druhým pohlavím. A nakonec i se snadnou záměnou objektu zbožňování, s žárlivostí, egoismem i touhou triumfovat nad druhým. Došlo tak k nejjednodušší možné interpretaci aktovky, zredukované na předvedení úsměvného, roztomilého, lehoučce lascivního škádlení, na řemeslně vyvedenou studentskou taškařici, která pobaví a neurazí. Ke škodě inscenace zůstalo nevyužito téma manipulátorské hry knížecích manželů, jejich voyeurství (situacím přihlížejí neviděni), konfrontace vztahů vznikajících z pochybného experimentu se vztahem knížecího páru. Žádné "rušivé" podtóny spokojenou pobavenost nerozčeřily.

Spor Pierra de Marivauxe|foto: Internet ,AFP

Jestliže od vzniku Marivauxovy komedie uplynulo nějakých dvě stě padesát let, Baronka a služka Michaela Mackenzieho v Divadle Na zábradlí je hrou současného kanadského autora a českou premiérou. Bizarní hříčku pro dvě herečky přeložil Jiří Ornest a inscenoval Peter Gábor. Přiznejme hned zpočátku, že hra sama není právě veledílo, byť si pohrává s prvky černého humoru a s hororovými momenty. Živoucí nerv jí přesto chybí. Režie nicméně bohatě dotváří její nedořečenosti a tajemství a obě herečky - Eva Holubová jako baronka i Zuzana Bydžovská v roli služky Emílie své party obdivuhodně rozehrávají.

Baronka, znechucena svými služkami, které rok co rok za podivných okolností mizí z domu, se rozhodne přijmout za služku dítě odložené rodiči k prasatům. Chce je vychovat v dokonale poslušné stvoření prosté všech nectností běžných služebných a navíc za svůj výchovný experiment sklidit i obdiv společnosti. Eva Holubová s hranou povrchní diskrétností jemně ztvárňuje omezenou a namyšlenou baronku, i její poněkud absurdní výchovné metody. Zuzana Bydžovská svůj expresivní výraz podřizuje pevnému řádu, její Emílie je retardovaná, chvílemi však ze šera vědomí vytrysknou schopnosti, které překvapí a prozradí vnitřní sílu, nebezpečnost či schopnost vcítění. Vzájemný vztah prochází různými pripetiemi, od nadřazené manipulace maskované neosobní laskavostí přes ponižování až po jisté, poněkud zvrácené srozumění mezi sestrami v neštěstí. Smilného barona, v programu mystifikátorsky bohatě "představeného" včetně "podobenky" a skvělého rodokmenu i zde zastoupil, tentokrát ovšem velmi funkčně, pouze reprodukovaný zvuk hlasu a dechu.

Zuzana Bydžovská a Eva Holubová v inscenaci Baronky a služky v Divadle Na zábradlí|foto: nazabradli.cz

Tato černá groteska se zdá dramaturgicky navazovat na Tragédii mstitele, uvedenou Na zábradlí před téměř dvěma roky, ale podobně jako Marivauxův Spor v Ábíčku v ní střet "kultury" s "přirozeností" zůstává tématem poněkud vyumělkovaným.