Šílené století Ivana Klímy. Osudy jednoho z nejvýznamnějších českých spisovatelů

Ivan Klíma se narodil 14. září 1931 v Praze. Za druhé světové války byl jako mladík internován v terezínském ghettu. Vystudoval gymnázium a češtinu a literární vědu na FF UK v Praze. Po absolutoriu v roce 1956 pracoval jako redaktor časopisu Květy a v letech 1959–1963 v nakladatelství Československý spisovatel. Poté psal do Lidových novin, Literárních listů (až do jejich zákazu), do časopisů Květen, Plamen a Orientace. V letech 1953–1967 byl členem KSČ, v roce 1967 byl ze strany vyloučen.

Člověk má v životě usilovat o štěstí, přičemž však musí být slušný a nedopustit pronásledování druhých.
Ivan Klíma

V roce 1969 odjel do USA, kde působil jako hostující profesor na Michiganské univerzitě. Po svém návratu v roce 1970 už byl zakázaným autorem, publikovat mohl jen v samizdatu a exilu – živil se dělnickými profesemi. Za tzv. normalizace patřil k reprezentantům literárního disentu, mj. spoluzaložil samizdatovou knižnici Petlice. V prosinci 1989 byl jedním ze zakladatelů Obce spisovatelů, v letech 1990–1993 působil jako předseda českého centra PEN-klubu.

Jeho dílo je rozsáhlé a žánrově pestré: zahrnuje prózu, dramata, reportáže, eseje, fejetony a knížky pro děti, esejistiku, publicistiku, rozhlasové i divadelní práce. Ivan Klíma je držitelem řady cen (např. Cena Franze Kafky, cena Karla Čapka, Cena Ferdinanda Peroutky, Magnesia Litera za literaturu faktu, 2010 za knihu Moje šílené století).