Sieroszewski, Žeromski, Reymont a Irzykowski. Povídky spisovatelů z uměleckého hnutí Mladé Polsko

Wacław Sieroszewski: Na podzim

Obrázek ze života na severovýchodním okraji Sibiře. Po bloudění v lese nachází mladý muž útočiště v jurtě jakutského lovce Chachaka. V mládí byl nejlepším lovcem v kraji. Teď už má ale na hřbetě pár křížků. Vzpomíná na svoji poslední potyčku s medvědem, ve které ztratil svou legendární odvahu a duši mu zahalil strach.

Wacław Sieroszewski (1858–1945) se do polské historie zapsal nejen jako spisovatel a autor řady etnografických děl, ale i jako politik. Byl ministrem informací a propagandy v Prozatímní lidové radě polské republiky v roce 1918 a v období druhé polské republiky byl senátorem. Už jako mladý byl ruskou okupační správou vyloučen z gymnázia za své aktivity v tajném studentském hnutí, později byl opakovaně vězněn a odsouzen k vyhnanství na Sibiři. Z tamního pobytu mezi Jakuty načerpal náměty pro své Sibiřské povídky. Próza Na podzim je jednou z nich.

Stefan Žeromski: Rozklovou nás krkavci a vrány

Příběh z časů polského povstání proti ruské nadvládě. Šimon Vinrich je poslední z posledních. Svůj boj ještě nevzdal. Už třetí den je na cestě. Pod suchými větvemi a otýpkami vymlácené slámy má ve voze schované zbraně. Cesta podzimní plískanicí je úmorná a Moskali jsou rozlezlí všude…

Polský prozaik, publicista a dramatik Stefan Żeromski (1864–1925) se ve svém díle zaměřoval především na sociální témata a skrz fiktivní postavy líčil reálný život a historické události v Polsku ovlivněném napoleonskými válkami. Za svůj přínos byl čtyřikrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu a je považován za jednoho z nejvýznamnějších polských spisovatelů.

V roce 1892 získal Žeromski místo knihovníka v proslulé polské knihovně ve švýcarském Rapperswilu. Měl zde příležitost blíže poznat řadu dokumentů z polské historie a osvobozeneckých bojů. To ho přivedlo k hlubšímu zájmu o historii a poskytlo mu cenný materiál pro tvorbu. Povídka Rozklovou nás krkavci a vrány poprvé vyšla v roce 1894.

Władysław Stanisław Reymont: V kuřárně opia

Povídka pravděpodobně vychází z autentického zážitku autora. Reymont stejně jako hrdina příběhu navštívil v roce 1894 Londýn. Postavy a místa ale mohou být smyšlené. Reymont nebyl jediným polským umělcem přelomu 19. a 20. století, který na sobě poznal účinky opia, jež se v té době užívalo také k léčebným účelům. Povídka vyšla poprvé v souboru Ave Patria v roce 1907. Pro rozhlas ji přeložil Libor Martinek.

Polský prozaik Władysław Stanisław Reymont (1867–1925) se stal v roce 1924 laureátem Nobelovy ceny za literaturu. V polské literatuře se prosadil svou houževnatou prací, silou barvitého vidění a skvělým pozorovacím talentem, přitom se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů uměleckého hnutí Mladé Polsko. Roku 1899 byl zraněn při železničním neštěstí, obdržel odškodnění a stálá renta, vyplácená železniční společností, mu umožnila léčení v Itálii a cestu do Francie.

Překladatel Bořivoj Prusík napsal o Reymontovi na stránkách Lumíru v roce 1905 tato výstižná slova: „Schopnost chápati život se stránky zevní, charakteristické, učinila Reymonta povolaným malířem světa, v němž vystupují ostře jednotlivci, nenormální na své dráze životní, nefilisterští duchem, sžíraní ohněm ctižádosti, snů, bídy, do nebe sahajícího vzletu; rozdíraní závistí, bojem, zklamáním a spojení společnou bídou, hysterií, fanatismem.“

Karol Irzykowski: Mojského metamorfózy

Sugestivní studie rodícího se šílenství. Mojský, o kterém jeho okolí tvrdí, že je sobec, se rozhodne žít se svým dvojníkem - hadrovým panákem. Irzykowského souputník z uměleckého hnutí Mladé Polsko, spisovatel Jan August Kisielewski, povídku považoval za mistrovskou prózu „hodnou podpisu Poea nebo Hoffmanna“. Povídka Mojského metamorfózy vyšla poprvé v roce 1906. Pro rozhlas ji přeložil Libor Martinek.

Karol Irzykowski (1873–1944) byl významný polský literární kritik, spisovatel, teoretik filmu a šachista. Ve 30. letech byl členem prestižní Polské akademie literatury. Kritickými statěmi přispíval např. do časopisů Skamander nebo Wiadomości Literackie. Jako nesmlouvavý racionalista, skeptik a aforista zasahoval do mnoha polemik. Své odpůrce napadal pro nedůslednost v myšlenkovém postupu. Irzykowski je autorem jedné z prvních prací o filmové estetice Dziesiąta muza (Desátá můza, 1924). Významně zasáhl do vývoje polského románu svým esejisticky založeným románem Pałuba (Manekýn, 1903), a také jeho dramata předběhla svým novátorstvím svou dobu. Analyticky odhaluje potlačované podvědomé motivy konání, snovou symboliku, působení konvencí bránících plné autenticitě, prvků hry, předstírání a sebeklamu. Karol Irzykowski rovněž patřil k předním polským šachistům a organizátorům tohoto sportovního odvětví. Zemřel po zraněních ve Varšavském povstání.