Sharon Kam: Doufám, že v naší profesi stále ještě záleží především na kvalitě

11. září 2018
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Sharon Kam

Izraelská klarinetistka Sharon Kam je označovaná za první dámu klarinetu. Poprvé si jeho zvuk uvědomila ve 12 letech a v 16 už byla sólistkou Mozartova klarinetového koncertu A dur s Izraelskou filharmonií a dirigentem Zubinem Mehtou.

V Praze byla poprvé ve svých 22 letech. Od té doby se k nám často vrací, ráda sleduje proměny města, Česká republika je pak pro ni synonymem pro dobré přátele, sluníčko, pivo a zábavu. Letos (2018) do Prahy přijela na týden, který byl napěchován příjemnými povinnostmi vyplývajícími z její role kurátorky komorní řady MHF Dvořákova Praha. Cíl si dala jednoznačný:

Chci předvést klarinet jako skvělý nástroj, co nejvíce ho zpopularizovat v těch nejlepších skladbách, které pro něj byly napsány.

A tak připravila čtyři večery se čtyřmi hudebními světy: večer s přáteli z Německa a klarinetovými kvintety, večer, kdy vystoupila jako sólistka Mozartova klarinetového koncertu A dur s vynikající Akademií svatého Martina, v „rodinném“ komorním večeru zahrála v triu se svým bratrem, violistou Orim, a klavíristou Matanem Poratem, a konečně večer s pražskými umělci, včetně Josefa Špačka a Michala Kaňky. Náročný repertoár od Mozarta, Schumanna, Brahmse až k Bartókovi, Schönbergovi a Messiaenovi. I spolupráci s českými hudebníky si pochvalovala, je totiž na své spolupracovníky náročná:

„Čím jsem starší, tím méně mám trpělivosti s lidmi, s nimiž nechci být a tvořit, preferuji dlouholeté osvědčené známé, s nimiž trávím i čas mimo pódium a zkušebnu, spojíme třeba oběd s nákupním dnem“, hovoří o okruhu svých nejbližších přátel, s nimiž pořádá komorní recitály v Německu, kde žije, i ve světě. Nerozlišuje, je-li lepší hrát komorní hudbu nebo stát jako sólistka před orchestrem. Stále cvičí, leč nepřehání to. A není to „cvičení pro cvičení“, je to samotná podstata toho, proč hraje: „Cvičení je pro mě ta nejlepší součást muzikantství, to, proč to dělám: ono hledání hudby sama v sobě.

Na marketingové aktivity některých hudebníků se dívá spíše skepticky, „cirkus“ kolem hudby narůstá, ale je to pro ni divný svět: „Pro mě byla cesta jedině cvičení. Stále věřím, že záleží především na kvalitě. Mladí by se měli držet svého vnitřního hlasu, ne toho, co jim kdo našeptává. Když chcete být sólista, tak se jako sólista narodíte. Není to otázka, kterou byste si kladli, musí to být vaší součástí. Já jsem od začátku věděla, že nebudu hrát v orchestru.

Petr Čech: Některé varhanní kompozice je možné označit spíše za sportovní výkon než za umělecký počin

Petr Čech

„Nejtěžší je koordinace všech pohybů a naprosté osamostatnění všech končetin,“ říká Petr Čech, jeden z předních českých varhaníků a varhanních pedagogů. Stav varhan v českých a moravských chrámech se podle něj stále zlepšuje, zájem o nástroj ze strany studentů neopadá, snad i proto, že „je to nástroj, který fascinuje. Pokaždé je jiný. Pokaždé přicházíte k jinému nástroji a každý fascinuje jiným způsobem.“

Jen jedinkrát je milovaný klarinet najednou vedlejší, to když přijde na rodinu. Sharon Kam je matkou tří dětí a to je role, v níž je jí nejlépe. V níž nemusí nikomu nic dokazovat a předvádět.

A na poslední otázku ve Vizitce, jak jí umění proměnilo život, odpověděla Sharon Kam: „Žít s uměním je jako kdybyste si nasadili brýle nebo nějaký filtr a najednou vidíte mnohem víc barev. Jste velmi citliví a neustále myslíte na to, jak se zlepšit, jak posloužit skladatelům i posluchačům. Není to pro každého a musíte být k tomu stvořeni“.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová