Shakespearovský křest a desetiminutový Hamlet jako bonus

Kniha vydaná Divadelním ústavem shromažďuje několik esejů vzniklých průběžně od roku 1976. Od 90. let autor publikoval úvahy nad alžbětinským divadlem v časopise Svět a divadlo, a není proto divu, že se jeho šéfredaktor Karel Král rozhodl podpořit souborné vydání, shromažďující statě takříkajíc v jedněch deskách.

William Shakespeare|foto: shakespeare.palomar.edu ,AFP

Nenechme se mýlit názvem monografie: nejde tu o žádné vágní imprese. Autor vychází z precizní textové analýzy her. S nepodloženými tvrzeními kolem Shakespearova života a díla operuje velmi opatrně a s oblibou vyvrací zažité kolující mýty. Snaží se ignorovat nánosy editorských a teatrologických interpretací. Navazuje na Bachtinovo zkoumání středověké a renesanční kultury, zvláště jeho analýz všudypřítomných karnevalových prvků a role tělesnosti (vzpomeňme jeho vlivnou knihu o Françoisovi Rabelaisovi). Lukešovo nahlížení fenoménu snu je ovlivněno výkladem C. G. Junga. Autora zajímá především souvislost karnevalu a snu a možnost jejich vzájemné zvratnosti.

Monografie především analyzuje a interpretuje Shakespearovy dramatické texty (například opomíjenou hru Titus Andronicus v kapitole nazvané Titus a ti další). Zkoumá také jejich proměny v pozdějších jevištních i myslitelských interpretacích (slavné Brookovy režie a Kottovy studie). Publikace tedy není školometsky přímočará, ale předkládá čtenáři další souvislosti. Je zároveň i seznámením s širší oblastí alžbětinského divadla (viz kapitola Tíha šíleného času). Je proto namístě, že kniha nese podtitul Shakespearovské souvislosti. Samostatnou část zaujímá rozbor poválečné Burianovy inscenace Romea a Julie, podle níž je také stať nazvána Sen jednoho vězně. Překladatelské problematice je věnována závěrečná studie (Trápení s překlady).

Perličkou slavnostního křtu knihy bylo zmíněné představení Buchet a loutek. Moderní ztvárnění Hamleta má výrazně "cool" podobu (upravovatel hry nebyl neuveden, text však měli z angličtiny přeložit J. Škorpil a editor knihy K. Král). Příběh je převeden do velmi zhuštěné zkratky, v níž postavy promlouvají soudobým jadrným jazykem pouličních vágusů. Přesto se do tohoto prostoru podařilo vtěsnat všechny klíčové scény a obraty příběhu. O zázraku "vtěsnání" lze mluvit i prostorově. Soubor, věren své poetice, inscenoval hru miniaturně na jevišťátku o průměru necelého půlmetru. Tam se vešly všechny potřebné loutky z rodinného divadla. Například Hamleta ztvárnil Kašpárek, ducha představovala rozbitá loutka bez nožiček a hlavy. Děj doplňoval živý hudební doprovod pianisty a scénické poznámky čtené na pódiu jedním z herců.

Čerstvě vylíhnutá kniha i inscenace potvrzují Lukešovo vroucí přání, které snad není jen pouhou chimérou: dramatik Shakespeare je naším stále živým a promlouvajícím "současníkem".