Shakespearovi šašci aneb Chvála bláznovství. Martin Hilský o fenoménu šaška v evropské renesanci

Postoj renesančního šaška filozofa se opírá o dva principy. První tvrdí, že blázni jsou moudří, protože vědí, že jsou blázni. Ten druhý pak, že všichni lidé jsou blázni, jen někteří to nevědí. Shakespearovi šašci tento postoj ke světu opakují v mnoha variacích. Téměř v každé jeho hře vystupuje alespoň jeden šašek, klaun nebo blázen, někdy dokonce celé jejich skupiny. Pravděpodobně každý si vybaví blázna z tragédie Král Lear nebo komedie Jak se vám líbí. 

K šaškům a bláznům mají blízko také zamilovaní. Profesor Martin Hilský doplňuje: „Milenci jsou u Shakespeara vždycky blázni. Všichni ztrácejí rozum, aby ho v tom nerozumu opět našli. Milenci jsou u Shakespeara vždycky básníci – už proto, že je napsal Shakespeare.“

Milenci jsou u Shakespeara vždycky blázni. Všichni ztrácejí rozum, aby ho v tom nerozumu opět našli.
Martin Hilský

Martin Hilský ve svém pořadu Shakespearovi šašci aneb Chvála bláznovství připomíná i další hry, kde blázni hrají důležitou roli – Sen noci svatojánské, Večer tříkrálový a Marná lásky snaha. Dozvíme se jak Shakespearovi šašci zapadají do kontextu Chvály bláznovství Erasma Rotterdamského, jaká byla obecně divadelní funkce bláznů a co to byla Republika bláznů.