Shakespearova aktuální politická "švanda"

3. květen 2004

"Jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám," praví Ježíš v Kázání na hoře a William Shakespeare odtud odvodil název pro svou komedii Measure for Measure (doslovně Míra za míru). Oč méně je tato hra o moci, (ne)spravedlnosti a odpuštění v našich divadlech uváděna, o to více českých ekvivalentů pro její titul překladatelé našli: Veta za vetu, Půjčka za oplátku, Oko za oko. Pod tím posledním, jež si pro svůj čerstvý překlad zvolil Martin Hilský, byla nyní nastudována ve smíchovském Švandově divadle jeho uměleckým šéfem.

Příběh situovaný dramatikem do středověké Vídně je přenesen do našich dnů. Když sledujeme, jak kníže Vincentin předává - pod tlakem lidových protestů proti své přílišné toleranci - moc do rukou náměstka Angela, ocitáme se takřka ve žhavé politické realitě. A navíc si můžeme uvědomit, jak se na jejím utváření podílejí média. Promyšleným využitím obrazovek, televizní kamery a reportérova mikrofonu dokáže režisér Michal Lang objevně artikulovat text i situace. Zároveň ovšem posouvá smysl celého příběhu.

Nový vládce Angelo rigidně lpí na liteře zákona a chce poslat na smrt mladého šlechtice Claudia za to, že ještě před svatbou přivedl svou milou do jiného stavu. Počestná Claudiova sestra Isabela žádá Angela o milost. On jí slíbí vyhovět - pokud mu ovšem ona bude po vůli. Tento centrální dramatický konflikt řešený klasickou komediální záměnou (ta, která vstoupí do Angelovy ložnice, není Isabela) a dovedený takřka k tragédii (Angelo na trestu pro Claudia trvá) uvádí do souvislosti puritánskou tvrdost a pokrytectví a je vyřešen teprve návratem starého vladaře Vincentina. Respektive jeho schopností odpouštět. Křesťanská láska k bližnímu a milosrdenství vítězí u Shakespeara nad starozákonním "oko za oko". V Langově inscenaci nikoli. V ní je i Vincentinovo počínání od počátku charakterizováno jako machiavellistická manipulace. Starý vladař předjímal, jak se jeho nástupce bude chovat, a proto ho vlastně na své místo povolal: lid se za krutovlády ztiší a ještě rád nakonec přijme byvšího vládce zpět. Důsledky takového vychytralého populismu se podařilo režisérovi hezky okrýt v závěrečné scéně, kdy Jan Vlasák coby Vincentin se širokým úsměvem všechny vzájemně smiřuje a bodře (přespříliš bodře) páruje k svatbám, zatímco ti, co by měli být šťastni, jsou v rozpacích a tváří se kysele.

Jan Vlasák j.h., Marek Němec j.h.

Hlavní rolí se v této významové perspektivě, v níž je akcentována především amorálnost politiky, stává kníže Vincentin: Jan Vlasák dokáže s jemným ironickým odstupem (až na zmíněný závěr) předestřít i ty skrytější zákruty jeho charakteru. Protihráčem mu je především Kamil Halbich, vytvářející se stejným smyslem pro detail postavu oportunního hejska Lucia, jenž se snaží hrát na všechny strany - a hlavně do televizních kamer. Nejšťastnější není obsazení ústřední dvojice Angela a Isabely mladými začínajícími herci Markem Němcem a Terezou Hofovou: přes veškerou snahu nejsou s to sugestivně zpřítomnit všechny prudké zvraty názorů a postojů svých postav. Pozoruhodně lidové typy vytvořili Ivan Řezáč jako Pompejus a Bulhar Nikolaj Panev (studuje na DAMU režii) coby lehce retardovaný strážník Loket. Silně expresivní pojetí vedlejších postav ovšem často ústí až do karikatury - například u kuplířky Madam Prošoupané (Kristýna Frejová) - a také ono svědčí o tom, že režisérův sklon k racionálním konceptům umenšuje víceznačnost předlohy, a tím i prostor pro divákovu imaginaci. Nápaditá je výprava Ivany Brádkové, podtrhující význam médií, vězení a hampejzů pro chod společnosti.

autor: Bronislav Pražan
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.