Seznamovat nepoučeného posluchače s klasikou přes filmovou hudbu je cesta do pekel, říká dirigent Marko Ivanović

7. květen 2020

Z malé srbské vesnice přišel v patnácti letech Marko Ivanović studovat pražskou konzervatoř. V České republice už zůstal a dnes působí jako šéfdirigent Janáčkovy opery Národního divadla Brno. Ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem mluvil také o tom, jak si hledal cestu k opeře Monument, která měla v Brně premiéru letos v zimě. 

Na začátku února měla v brněnské Janáčkově opeře premiéru opera Monument, kterou spolu s režisérem Davidem Radokem připravil hudební skladatel a dirigent Marko Ivanović. Před koronavirovou pandemií se hrála jen krátce, a jak řekl Ivanovič ve Vizitce, soubor se k ní vrátí pravděpodobně až na konci léta anebo na podzim. 

Opera vznikla na motivy životního příběhu českého sochaře Otakara Švece, který byl stejně jako dalších čtyřiapadesát sochařů v roce 1949 přinucen zúčastnit se soutěže na vytvoření pomníku J. V. Stalina. Zatímco pro Davida Radoka je téma silné z rodinných důvodů, Ivanovič si k němu dlouho hledal cestu. 

„Příběh vzniku monumentálního pomníku je pro mě passé, zajímalo mě ale obecné uvažování nad monumentem jako takovým. Lidstvo má odjakživa touhu stavět obří pomníky, například Světové obchodní centrum v New Yorku. Jsou to pomníky moci, ale ta víra, že něco bude na věčné časy, je mylná. Pomníky jsou nakonec strženy, a i o tom je naše opera. O tom, že talentovaný člověk je okolnostmi donucen věnovat talent a energii něčemu takovému,“ vysvětluje. 

Debaty Kánon100: Století české hudby a opery se zúčastnili Miloš Štědroň, David Mareček, Petr Bakla, Marko Ivanović. Moderoval Boris Klepal

Ivanovič studoval skladbu a dirigování na pražské HAMU a za sebou má spolupráci s řadou význačných českých i zahraničních orchestrů. Od roku je šéfdirigentem zmíněné Janáčkovy opery Národního divadla Brno, která v současné době najíždí na zkušební provoz a chystá také různé on-line vzdělávací programy. Ivanović je také známý jako popularizátor takzvané artificiální hudby – jak nejraději říká o vážné neboli klasické hudbě – mezi mladými lidmi. 

Každé dílo má v sobě něco nadčasového

Seznamovat nepoučeného posluchače s klasikou přes filmovou hudbu je cesta do pekel. I když v ní hraje symfonický orchestr, je to primárně hudba určená k podpoře filmových emocí. Já se snažím o to, abych dal posluchačům vodítka, čeho si na dané skladbě všimnout. Každé dílo má v sobě něco nadčasového a pak něco, co podléhá době. Sonátovou formu v časech Mozarta všichni znali, ale nepoučený posluchač už neví, že třeba právě Mozart psal sonáty jinak, než se čekalo. Chtěl bych zkrátka, abych posluchače hudbu naučil vnímat hlouběji než jako sled libých akordů a melodií, protože to je hrozně málo na to, aby si ji vychutnal v celistvosti, “ říká s tím, že jeho nejoblíbenějším publikem jsou mladí lidé mezi patnáctým a dvacátým rokem života. „Jsou už v podstatě dospělí, ale protože s tímhle druhem hudby často nemají zkušenost, nasávají informace jako houby.“ 

Kánon100 v hudbě a opeře. Století rozmachu, perzekuce i stagnace české hudby. Která díla bodují?

Kánon100: Nejvýznamnější hudební a operní díla posledních 100 let

Vltavský projekt Kánon100 v těchto dnech vrcholí hlasováním o nejlepších dílech českého umění od roku 1918. O Kánonu100 v hudbě a opeře se diskutovalo také v Rudolfinu v rámci festivalu Pražské jaro.

Během Vizitky si nechal Ivanović zahrát ukázku ze svého oblíbeného Gustava Mahlera, ještě před tím ale zazněla skladba Kenozoik od novovlnné rockové skupiny Idoli z rodného Srbska. Právě ta rozproudila diskusi o definici hudebního smogu a o předsudku, že všechna hudba, v níž figurují bicí a kytara, patří do ranku nízké zábavy. 

Jak se Markovi Ivanovićovi pracovalo s Jaromírem Nohavicou, jak se v České republice daří soudobé moderní hudbě, jakou skladbu napsal dohromady se svou ženou, zpěvačkou Janou Infeldovou, a proč bychom měli být pyšní na českou hudební tradici? Poslechněte si celou Vizitku. 

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.