Seznamovat nepoučeného posluchače s klasikou přes filmovou hudbu je cesta do pekel, říká dirigent Marko Ivanović

Na začátku února měla v brněnské Janáčkově opeře premiéru opera Monument, kterou spolu s režisérem Davidem Radokem připravil hudební skladatel a dirigent Marko Ivanović. Před koronavirovou pandemií se hrála jen krátce, a jak řekl Ivanovič ve Vizitce, soubor se k ní vrátí pravděpodobně až na konci léta anebo na podzim. 

Symfonický orchestr Českého rozhlasu a Marko Ivanović|foto: Pražské jaro Ivan Malý

Opera vznikla na motivy životního příběhu českého sochaře Otakara Švece, který byl stejně jako dalších čtyřiapadesát sochařů v roce 1949 přinucen zúčastnit se soutěže na vytvoření pomníku J. V. Stalina. Zatímco pro Davida Radoka je téma silné z rodinných důvodů, Ivanovič si k němu dlouho hledal cestu. 

„Příběh vzniku monumentálního pomníku je pro mě passé, zajímalo mě ale obecné uvažování nad monumentem jako takovým. Lidstvo má odjakživa touhu stavět obří pomníky, například Světové obchodní centrum v New Yorku. Jsou to pomníky moci, ale ta víra, že něco bude na věčné časy, je mylná. Pomníky jsou nakonec strženy, a i o tom je naše opera. O tom, že talentovaný člověk je okolnostmi donucen věnovat talent a energii něčemu takovému,“ vysvětluje. 

Debaty Kánon100: Století české hudby a opery se zúčastnili Miloš Štědroň, David Mareček, Petr Bakla, Marko Ivanović. Moderoval Boris Klepal |foto: Tomáš Vodňanský,Český rozhlas

Ivanovič studoval skladbu a dirigování na pražské HAMU a za sebou má spolupráci s řadou význačných českých i zahraničních orchestrů. Od roku je šéfdirigentem zmíněné Janáčkovy opery Národního divadla Brno, která v současné době najíždí na zkušební provoz a chystá také různé on-line vzdělávací programy. Ivanović je také známý jako popularizátor takzvané artificiální hudby – jak nejraději říká o vážné neboli klasické hudbě – mezi mladými lidmi. 

Každé dílo má v sobě něco nadčasového

„Seznamovat nepoučeného posluchače s klasikou přes filmovou hudbu je cesta do pekel. I když v ní hraje symfonický orchestr, je to primárně hudba určená k podpoře filmových emocí. Já se snažím o to, abych dal posluchačům vodítka, čeho si na dané skladbě všimnout. Každé dílo má v sobě něco nadčasového a pak něco, co podléhá době. Sonátovou formu v časech Mozarta všichni znali, ale nepoučený posluchač už neví, že třeba právě Mozart psal sonáty jinak, než se čekalo. Chtěl bych zkrátka, abych posluchače hudbu naučil vnímat hlouběji než jako sled libých akordů a melodií, protože to je hrozně málo na to, aby si ji vychutnal v celistvosti, “ říká s tím, že jeho nejoblíbenějším publikem jsou mladí lidé mezi patnáctým a dvacátým rokem života. „Jsou už v podstatě dospělí, ale protože s tímhle druhem hudby často nemají zkušenost, nasávají informace jako houby.“ 

Kánon100 v hudbě a opeře. Století rozmachu, perzekuce i stagnace české hudby. Která díla bodují?

• Upravit
• Smazat

Vltavský projekt Kánon100 v těchto dnech vrcholí hlasováním o nejlepších dílech českého umění od roku 1918. O Kánonu100 v hudbě a opeře se diskutovalo také v Rudolfinu v rámci festivalu Pražské jaro.

Během Vizitky si nechal Ivanović zahrát ukázku ze svého oblíbeného Gustava Mahlera, ještě před tím ale zazněla skladba Kenozoik od novovlnné rockové skupiny Idoli z rodného Srbska. Právě ta rozproudila diskusi o definici hudebního smogu a o předsudku, že všechna hudba, v níž figurují bicí a kytara, patří do ranku nízké zábavy.