Setřít z modly prach. 99 odhalení Reinera Stacha skládá kamínky do mozaiky, která dotváří představu o Franzi Kafkovi

Nejpozději roku 1910 započal Kafka s každodenními cviky podle metody dánského sportovce a učitele gymnastiky Jørgena Petera Müllera (1866–1938) a jeho knihy Můj systém|foto:z knihy To, že je Kafka?

„Sžíravá touha objasnit, co Kafkovy texty rozdmychávají, se přelila na jeho soukromou existenci. Co utvářelo člověka, který plodí takové věci, jak se mohl stát tím, kým byl? V kulturním povědomí se mezitím uchoval obraz, který z Kafky dělá něco jako bytost odcizenou: nepraktického, neurotického a nemocného introverta, který je podivný a podivnosti také tvoří.“ To líčí v předmluvě ke své knize To, že je Kafka? filozof a literární vědec Reiner Stach, autor monumentální třídílné kafkovské biografie. Ze střípků rukopisů, dopisů, deníků i svědectví Kafkových současníků, které mu při práci "uvízly pod nehty", pak připravil soubor devětadevadesáti "odhalení", které Kafkův život a dílo ukazují v nezvyklých kontextech.

„Jsou to zkrátka další drobné kamínky do mozaiky, která podává celistvý obraz Kafky-člověka a Kafky-spisovatele. Najdeme tu drobné epizody z jeho života, různé zajímavosti, rozličné nečekané souvislosti dobové, společenské i jiné povahy, které dotvářejí a doplňují celkovou představu o Kafkovi. Velmi zajímavé jsou citace vzpomínek pamětníků, které jsou pochopitelně osobní a ty nejvíce stírají z Kafky takový ten nános a prach který na význačné osobnosti časem sedá a činí z nich uctívané a bezkrevné modly,“ vysvětluje Alena Pokorná, odpovědná redaktorka knihy, která vyšla v nakladatelství Argo.

A doplňuje: „V knize je i hodně obrazových příloh. Je zajímavé vidět, jak vypadal Kafkův nadřízený, v jehož přítomnosti Kafka jednou dostal nezadržitelný záchvat smíchu. Nebo jak vypadala jedna z prostitutek, s nimiž se Kafka stýkal. Bez obrazového doprovodu by se koneckonců některá odhalení ani neobešla, protože je to přímo důkazní materiál.“