Setkání sólistky MET s egyptskou královnou. Violeta Urmana vystoupí na Pražském jaru
Ve Dvořákově síni pražského Rudolfina vystoupí 23. května Litevský národní symfonický orchestr pod vedením Modesta Pitrénase. Na programu je nejprve předehra k opeře Benvenuto Cellini od Hectora Berlioze, poté zazní, od téhož skladatele, kantáta Smrt Kleopatry. V ní se jako sólistka představí litevská mezzosopranistka Violeta Urmana.
Na otázku, jaké pocity vyjadřuje egyptská královna těsně před svou sebevraždou, odpovídá litevská mezzosopranistka Violeta Urmana: „Myslím si, že v návaznosti na text hudba přesně vyjadřuje stav Kleopatřiny mysli v té dané chvíli. Je rozzuřená, vybavuje si celý svůj život a vidí, že je u konce. A její život nakonec opravdu skončí uštknutím hadem. Berlioz to výborně vyjadřuje hudbou. Je to velmi zajímavá skladba a všechny ty rozdílné stavy Kleopatřiny mysli jsou v ní obsaženy. Najdeme tam několik částí. Jsou tam místa naplněná silnými emocemi. Jsou tam ale i tiché momenty, ve kterých královna vidí, že není hodna, aby byla respektována bohy. Vzpomíná také na oba své manžely - na Caesara i na Marka Antonia. Jak to bylo všechno krásné a najednou to takhle končí.“
V této komorní kantátě jsou tedy pasáže lyrické i dramatické. Jaké výrazové možnosti Vám dávají? Dopomáhá nějak kontrastní Berliozova hudba vyznění samotného zpívaného textu, který je nesmírně sugestivní?Mám Berlioze moc ráda. Konkrétně v této skladbě mám jako zpěvačka opravdu hodně výrazových možností. Musím najít různé barvy ve svém hlase, protože hudební atmosféra této skladby se neustále mění. To vyžaduje velké soustředění a samozřejmě i vokální schopnosti. Zpívat tuto skladbu je pro zpěvačku opravdová výzva.
Vystoupíte s Litevským národním symfonickým orchestrem. Jak často s tímto tělesem spolupracujete?Většinou jezdím do Litvy, abych zpívala koncerty. Občas tam zpívám i operu nebo vystupuji na festivalech. Když jsem z Litvy odešla a začala moje mezinárodní kariéra, tak jsem se pokaždé vracela zpět, abych zpívala právě s tímto orchestrem. Vždy se snažím přijít s něčím novým. Už jsme společně dělali řadu zajímavých koncertních programů. Jeden z nich byl v roce 2009, kdy jsem na festivalu ve Vilnjusu zpívala pod taktovkou Modesta Pitrénase právě Berliozovu Smrt Kleopatry.
Před časem jste se vrátila k mezzosopránovému oboru. Co vás k tomu přimělo?Mám stále hlas, kterým jsem vždycky měla. Začala jsem studovat jako soprán. Poté jsem dělala kariéru v mezzosopránovém oboru. Pak jsem víc jak deset let zpívala jen sopránové role. Teď to tak trochu kombinuji. V italském repertoáru zpívám mezzosopránové role, z ostatního repertoáru zpívám to, co mám ráda a co mohu zpívat. Například, hned na dalším koncertu budu interpretovat závěrečnou scénu Brünnhildy z Wagnerova Soumraku bohů. Mám wagnerovské role jako Brünnhildu nebo Isoldu moc ráda. Ale ráda se vracím zpět i k italským operám. Musím říct, že teď se mi tento repertoár líbí mnohem víc, než když jsem ho zpívala výhradně, než šel můj hlas do výšek a postupně jsem ty italské role opustila. Teď je asi ten správný čas na to se k nim vrátit.
Zpívala jste v klasických výpravných inscenacích legendárního Franca Zeffireliho, ale i v moderních inscenacích současných režisérů. Který z těchto režijních přístupů je vám bližší?Mnohokrát - v případě tradičních inscenací - musíte hodně zapojit fantazii, protože se tam leckdy nic moc neděje. Já mám spíš ráda moderní inscenace - například od Dimitrije Čerňakova, který je jedním z „nejextrémnějších“ režisérů současnosti. Jeho inscenace se mi ale líbí, protože to funguje a to je velmi důležité. Není to jenom o tom, že se všechno samoúčelně zničí. Kamkoliv přijedu, musím být připravená, musím dílo velmi dobře znát. Někdy se i stane, že mne inscenace trochu nudí. A pak je to na nás zpěvácích, abychom zajistili, aby to zkrátka fungovalo.
Máte nějaké zkušenosti s českým operním repertoárem? Ještě jsem neměla možnost zpívat v české opeře. Je to i tím, že jsem se koncentrovala hlavně na italský, německý a občas i francouzský repertoár. Ale myslím si, že v budoucnu budu mít příležitost zazpívat si v operách Leoše Janáčka. Několik z nich jsem už na jevišti viděla. Myslím si, že v těchto operách jsou opravdu zajímavé ženské charaktery, které se dají skvěle hrát i zpívat.
Jste čerstvou držitelkou titulu UNESCO Artist for Peace. Jaké povinnosti z toho vyplývají? Chtěla bych se více podílet na koncertech, které bude UNESCO organizovat. S litevským národním symfonickým orchestrem také připravujeme do budoucna projekt k 25 letům UNESCA v Litvě. Jeden z prvních podobných koncertů už ale budu s tímto tělesem mít letos v říjnu a věřím, že další budou už jen následovat.
V rámci večera, který je součástí Pobaltského cyklu Pražského jara, zazní ještě česká premiéra symfonie-oratoria Epitaf uplynulému času od předního litevského skladatele Broniuse Kutavičiuse. Zásadního sborového partu se v této skladbě zhostí Kaunas State Choir, který patří mezi nejuznávanější světová sborová tělesa.
Čtěte také: „Mé vlasti rozumíte jako nikdo jiný“ Estonec Järvi zahájí Pražské jaroHold Karlu, králi a rozmnožiteli říše na věčnou paměť, vzdá Česká filharmonie řízená Jiřím BělohlávkemŠpanělský akcent Pražského jara nabízí klavírní recitál i příchuť flamencaNa nebi Pražského jara zazářil Daniel Barenboim spolu se Staatskapelle Berlin
