Setkání se SuperStar

8. prosinec 2005

Katolický kalendář u dnešního data 8. prosince má zaznamenánu jednu ze slavností Panny Marie, o níž se v mnoha latinských adventních zpěvech mluví jako o "Stella maris" - doslova Hvězda moře. Slovo hvězda našim současníkům ihned evokuje různé osobnosti propírané na stránkách bulvárního tisku. I když tam se o nich nemluví většinou jako o hvězdách, ale jako o "stars". My dokonce už i v Čechách známe SuperStar.

Možná to mnohé ani nezajímá, ale "SuperStar" je prostě nový fenomén, který u nás přitahoval už druhým rokem k televizním obrazovkám, ke stránkám bulvárních plátků, k časopisům pro teenagery a k hlasování prostřednictvím sms zpráv stovky tisíc lidí. Fanoušky SuperStar zajímá i teď dávno po skončení soutěže, jací jsou, co dělají, zda jsou zadaní, jaké jsou jejich sexuální zkušenosti, jaké nosí spodní prádlo... Svých idolů se mnozí chtějí dotýkat, vidět je na vlastní oči. Co ještě o nich vlastně nevíme? A dozvíme-li se o jednom, už tu je jiný, o němž toho moc nevíme. Nové fenomény vždycky přitahovaly masy lidí. Dokonce i ve starověku, kdy se v Egyptě objevily "hvězdy" na poušti. Byli to mniši, na něž se dokonce jezdily dívat celé speciální výpravy z Evropy. Vyhledávali je, pozorovali, psali o nich (jako o skutečných "stellae deserti - hvězdách pouště").

Ano, na SuperStar mnozí doslova pořádají hony. Ve starověku, i dnes. Mnozí chtějí v jejich blízkosti zažít něco fantastického. Mnohým se v jejich blízkosti změní pohled na život. Dnešní SuperStar přiznávají určitou kocovinu, která v nich zůstává po tom všem. Jsou-li upřímní, přiznají, že tohle ani vlastně nechtěli. Vždyť už nejsou sami sebou, ale tím, co z nich udělají vizážisté, reklamní agentury a komerční televize.

A ty hvězdy pouště? Sv. Atanáš, alexandrijský biskup 4. stol., podává takovou charakteristiku jednoho z prvních mnichů sv. Antonína: "Jeho nitro bylo čisté, neprojevoval ani v nespokojenosti rozmrzelost, ani v radosti nevázanost, nemusel ani zápasit se smíchem, ani s ostýchavostí; neboť pohled na velké množství lidí jej nezmátl, ale ani jej nenaplnilo radostí to, že jej tolik lidí zdraví. Zůstal zcela vyrovnaný, plný rozvahy a zcela jistý ve svém vlastním postoji."

Proč ten rozdíl v postoji moderních a starověkých superstar? Ty dnešní vycházejí z předpokladu, že září samy ze sebe. Ty starověké nezapomněly, že hvězda může zářit jen tehdy, když je sama doslova zalita září Slunce - tedy Boha! Zajímáme-li se tedy o nějaké hvězdy, měli bychom se zajímat především o to, z jakého zdroje pochází jejich zář!

Pátek 9. 12. 2005 Zkouška dospělosti U divokého kmene Pygmejů na Nově Guinei stojí na kraji vesnice tam, kde začíná buš, malá, úplně osamocená chatrč z bambusové třtiny, vymazané vysušenou hlínou. Chatrč nemá okna, jedině nízký otvor, který je vlastně jediným vchodem. V určité chvíli je i tento otvor úplně zavřený. Chatrč připomíná hrob. Jedná se o chatrč zasvěcení. Každý čtrnáctiletý chlapec je zavřen v úplné tmě a přebývá v úplné samotě a mlčení 7 dní. Živí se 7 bulvami vařeného manioku a žízeň zahání 12 zralými plody papaje. Chlapec nemůže mít sebemenší kontakt s vnějším světem. Má k dispozici provaz upletený z lián. Provaz vede ke zvonci, který se nachází venku. Ve chvíli beznadějného zhroucení anebo nebezpečí může zvonkem přivolat pomoc. Je to tzv. kalamá - zvonec pokušení. Jestliže chlapec snese izolaci 7 dnů a 7 nocí bez přerušení, bude slavnostně přijat celou vesnicí do společenství dospělých. Složil zkoušku. Naučil se být sám se sebou, mlčet, překonat strach, zamýšlet se. Stal se dospělým člověkem. Kolik z nás lidí civilizovaných, kteří se cítíme dospělými, se naučilo přebývat v samotě, mlčení, překonat strach? Stále taháme za nějaké zvonce pokušení, které volají na pomoc různé hlasy...Není to známka nedospělosti? Za jedním mnichem přišel člověk a zvědavě se ptal: "Co pro tebe znamená ticho?" Mnich právě stál u studny a čerpal vodu. Řekl svému hostu: "Podívej se dolů do studny! Co vidíš?" "Nevidím nic, jen zčeřenou vodu," odpovídá host. Chvilku zůstali stát v klidu a mnich za chvíli povídá svému hostu: "Podívej se teď do studny! Co vidíš?" "Teď vidím svůj odraz ve vodě - vidím sebe," volá host. "Vidíš - to je moje zkušenost s tichem: vidím v něm lépe sebe sama" říká mnich. Ticho k soustředění potřebuje každý, nejen mnich, nejen pygmejský chlapec na Nové Guinei, aby dokázal, že už je skutečně dospělý. Stále s walkmanem na uších či neustále zapnutou televizí nepostřehnu důležité věci pro můj rozvoj a život! Začínající adventní den může být pro nás třeba vhodnou inspirací, abychom si prohlédli ty svoje "zvonce pokušení", za které máme stále nutkání tahat, protože nevydržíme chvilku zticha, a přitom to tolik potřebujeme!

autor: Prokop Siostrzonek
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.