Šest kilometrů kabelů vás provede 30 lety naší kapely, říkají Tata Bojs o své výstavě v DOXu

Celkem šest kilometrů kabelů zamotaných do širokého chuchvalce vede návštěvníky pražského Centra současného umění Dox, aby mezi instalacemi, artefakty a časovými, textovými i obrazovými osami, připomínajícími třicetileté fungování popové skupiny Tata Bojs, na ploše větší než 500 metrů čtverečních nezabloudili.

Čekal jsem, že nás v DOXu pošlou do háje

Přestože Dox je prostor, jenž primárně dává prostor politicky angažovanému umění, výstava pojmenovaná TATA 30JS se do něj podle bubeníka a spoluzakladatele kapely Milana Caise dobře hodí.

Skupina Tata Bojs se ohlíží za 30 lety své existence|foto: Jan Slavík, © DOX

„Řediteli DOXu Leošovi Válkovi se líbí náš přístup k hudbě, který je takříkajíc všeobjímající. Zkoušíme všechny roviny – zajímá nás nejen hudba, ale i divadlo, performance, projekce, LEDky,” vypočítává. Právě on byl spolu s baskytaristou Mardošou – druhým mužem, který v roce 1988 Tata Bojs založil – hostem vltavského ArtCafé.  S nápadem uspořádat multimediální výstavu přišel někdejší absolvent pražské AVU Cais zhruba před dvěma lety. „Navrhnul jsem klukům v kapele, že bychom mohli udělat výstavu, kterou tady ještě žádná kapela, ani my, neudělala,” říká s narážkou na předchozí vlastní vizuální projekty – od klipové Tašou, která se konala na konci 90. let v klubu Roxy, až po velké halové koncerty se speciální multimediální scénou, jíž obvykle sám navrhuje. „Domluvil jsem si proto schůzku v DOXu, s trochou nervozity předestřel plán a čekal jsem, že mě pošlou do háje. Místo toho jsme ale dostali prostor, termín a poslední půlrok jsem už nedělal v podstatě nic jiného, než chystal výstavu,” vypočítává.

Ahoj babi, můžu si půjčit dveře?

Výstava je rozdělená do deseti sekcí a každé vévodí jeden hlavní objekt. Baskytarista Mardoša, vlastním jménem Marek Huňát, připomíná část ilustrující takzvané prenatální období kapely: dominuje jí maketa zkušebny z hanspaulské vily, kde s rodiči bydlel. „Teď na místě někdejší zkušebny žije babička, tak jsem si to k ní zašel přeměřit, aby všechny rozměry na výstavě seděly,” usmívá se. „Ani jí nevadilo, že jsem si půjčil originální dveře, prý je stejně nezavírá.” Při průchodu zkušebnou si návštěvníci DOXu prohlédnou nejen tehdejší kapelní nástroje, ale i výhled do hanspaulské ulice. Ten zprostředkovává fotografie vyfocená přímo zpoza okna bývalé zkušebny.

Mezi dalším vrcholy expozice patří unikátní projekce klipů k jednomu z největších hitů Tata Bojs, dvacet let staré písničce Jaro. Během skladby si návštěvník s 3D brýlemi na hlavě může prohlédnout kromě původního videa, natočeného v pražské čtvrti Lysolaje, ještě tři další, nově vytvořené klipy. Písničku přitom nemusí zastavovat, do další verze se kdykoliv přenese pomocí pouhého kliknutí.

Samostatná výstava, která jako bonus rozkrývá historii jedné kapely

Milan Cais si přeje, aby projekt v DOXu fungoval primárně jako výstava současného vizuálního umění. „Nechtěl bych, aby byl vnímaný jako nostalgická přehlídka třicetileté kariéry. Rád bych, aby jednotlivé instalace a sochy fungovaly samy o sobě, aby měly pro lidi jasnou výpovědní hodnotu. Je to zkrátka samostatná výstava, která jako bonus rozkrývá historii jedné kapely.” Výstavu navštívilo už 13 tisíc lidí a je prodloužená do 25. března. Pak by Tata Bojs rádi o své historii vydali knihu, do níž se, jak podotýká strážce kapelního archivu Mardoša, vejde více drobného textového materiálu, než je k vidění (a přečtení) na výstavě.

Poslechněte si celé vysílání ArtCafé, ve kterém zazní některé z hitů kapely podle výběru Pavla Zelinky a kde Veronika Vlachová představí výstavu o životě v Berlíně devadesátých let.