Sedmé nebe s Ninou Marinovou: Na hudbu není nikdy pozdě
Bývá poměrně běžnou praxí, že úspěšní muzikanti a muzikantky začali hrát na svůj nástroj už v dětství, hudbě se pak věnovali i na hudebních školách, aby se z nich stali profesionálové. O těch však dnešní Sedmé nebe nebude. V tomto vydání si představíme právě ty, kteří se na hudební dráhu vydali o dost později než ostatní.
Pustíme si například Billa Witherse, který, před tím než napsal hity jako Ain't No Sunshine nebo Lovely Day, pracoval 9 let v americkém námořnictvu a o hudební kariéře se mu jen zdálo. Když v třiatřiceti vydal své první album, trval na tom, že do své tehdejší práce mechanika leteckých dílů bude chodit i nadále. Hudbu považoval za příliš vrtkavé zaměstnání. Podobně byl na tom i další americký zpěvák, Al Jarreau, který debutoval v 35 letech.
Také Sharon Jones patří do kategorie zpěvaček, které prorazily později, než bývá obvyklé. Své první album natočila společně s kapelou The Dap-Kings, až když jí táhlo na padesát.
Kromě hudebníků, kteří začali muzicírovat později, si představíme i ty, kteří se hudbě věnují už déle, ale až později se rozhodli přibrat nový nástroj nebo začít komponovat.
Příkladem je slovenský bubeník Teo Heriban, který se poprvé letos představil v roli zpěváka, nebo akordeonista Michal Mihok v roli producenta progresivní elektroniky. Zazní také slovenské kapely Veneer a Saténové ruce nebo američtí bluesmani Seasick Steve a T-Model Ford.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Zemřel spisovatel Vladimír Páral. Poslechněte si jeho vyprávění ve vltavských Osudech
-
František Hrubín: Srpnová neděle. Dva horké letní dny v malé jihočeské vsi
-
Marguerite Durasová: Milenec. Skandální příběh zakázané lásky zámožného Číňana a francouzské dívky
-
David Lynch, Kristine McKennová: Místo snění. Výběr z knihy o životě a díle geniálního režiséra
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
