Na jedné straně Salmovské ulice nedaleko Karlova náměstí v Praze stojí trojice secesních domů z počátku století, na straně druhé ubytovna zdravotních sester postavená o zhruba osmdesát let později.
Na kopci nad středočeskou obcí Ondřejov stojí hvězdárna, kterou tady v roce 1898 založil továrník Josef Jan Frič. Rok po předčasné smrti svého mladšího bratra se mu tak podařilo uskutečnit jejich společný sen. Rozlehlý areál historické observatoře je dnes sídlem Astronomického ústavu Akademie věd České republiky. Upravený je jako park. Uvidíte tu vzácné stromy, moderní skulptury, ale také secesní kupole navržené architektem Josefem Fantou nebo moderní přístroje.
O historii Salmovské ulice a o některých domech, které v ní stojí, si naše spolupracovnice Kristýna Dolejšová popovídala s historikem architektury Jakubem Syneckým. V rámci projektu Pražské domy, který se zabývá především architekturou v kontextu dějin umění, totiž pražskými ulicemi provází a podle čísel popisných mapuje jeden dům po druhém. Staré Město se tímto způsobem podařilo projít za zhruba devět let. Od konce roku 2012 se vycházky zaměřují na Nové Město.
„Mám velmi rád Nové Město pražské, zejména tu oblast jižně od Karlova náměstí, ve které jsou soustředěny jednotlivé kláštery, dnes často proměněné v nemocniční zařízení. Určitě bych doporučil podívat se do ulice Ke Karlovu, Kateřinské nebo Apolinářské,“ vyjmenovává historik umění Jakub Synecký některé ulice Nového Města, které podle něj stojí za to, aby se do nich lidé vydali na vycházku. Ve výčtu by ale mohl pokračovat dál.
Logo|foto:Český rozhlas
Společně jsme se vydali do Salmovské ulice, která se také nachází nedaleko Karlova náměstí. „Organismus Nového Města pražského je organismus doby Karla IV., ale tato ulice je prakticky jako jediná novotvar. Svou podobu dostala v podstatě až v baroku. Ve středověku tady snad nějaká ulička byla, ale nevíme, jestli šla opravdu tudy. Rozhodně se ale jako dnešní Salmovská ulice nezalamovala do pravého úhlu,“ říká můj průvodce.
Ubytovna zdravotních sester z 80. let 20. století v ulici Salmovská |foto:Kristýna Dolejšová
Zastavili jsme se před domem s číslem popisným 219. Jakub Synecký mi vysvětluje, že jde o nejmladší dům v ulici. „Díváme se na ubytovnu zdravotních sester z 80. let 20. století. Navrhl ji architekt Ivan Šuhajík, který se tehdy na stavby zdravotních zařízení a podobných staveb specializoval. Dům tady v 80. letech mohl vzniknout, protože se postavil na poslední zahradě, která v Salmovské ulici zbyla. Jedná se o klasickou skeletovou stavbu, nejsou tu ale skleněné stěny. Průčelní fronta je zděná a vidíme okenní orámování, která trošku, nikoliv ale v historizujícím tvaru, navazují na vedlejší budovu.“
Trojice secesních domů v ulici Salmovská|foto:Kristýna Dolejšová
Na protější straně ulice stojí tři domy s vysokými čísly popisnými 2001 až 2003. „Jsou to vložky do původního organismu. Domy na Novém Městě pražském, tak jak ho založil Karel IV., byly poměrně velké. V druhé polovině 19. století se pak tyto velké parcely rozparcelovaly, přičemž ústřední objekt většinou zanikl a nahradil se činžovními domy. V Salmovské ulici ale došlo k rozparcelování v poměrně pozdní době, proto se díváme na domy z let 1905 a 1906,“ popisuje Jakub Synecký. „Dobře ukazují, jak tehdejší stavitelé dokázali velice rychle akceptovat vegetabilní, ale i geometrickou secesi, která přicházela z Vídně.“
Na kopci nad středočeskou obcí Ondřejov stojí hvězdárna, kterou tady v roce 1898 založil továrník Josef Jan Frič. Rok po předčasné smrti svého mladšího bratra se mu tak podařilo uskutečnit jejich společný sen. Rozlehlý areál historické observatoře je dnes sídlem Astronomického ústavu Akademie věd České republiky. Upravený je jako park. Uvidíte tu vzácné stromy, moderní skulptury, ale také secesní kupole navržené architektem Josefem Fantou nebo moderní přístroje.
Umělecky zaměřený projekt Pražské domy organizačně zastřešuje Divadlo Kámen. Vycházky mapující domy na Novém Městě podle čísel popisných budou pokračovat na podzim. V létě si můžete s historikem architektury Jakubem Syneckým projít Olšanské hřbitovy.
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
