Sebeironii jako přístup k životu uplatňují na Obědě u Wittgensteina sourozenci Ritter, Dene a Voss

Thomas Bernhard: Oběd u Wittgensteina, režie Daniel Špinar
Thomas Bernhard: Oběd u Wittgensteina, režie Daniel Špinar

Tři sourozence jako esenci celého světa představuje ve hře Oběd u Wittgensteina rakouský dramatik Thomas Bernhard. Hru, kterou čeští diváci znají spíše pod názvem Ritter, Dene, Voss, uvádí v režii Daniela Špinara a překladu Zuzany Augustové činohra Národního divadla. 

Hře Oběd u Wittgensteina, na rozdíl od jiných Bernhardových dramat, se česká divadla spíše vyhýbají. V Národním divadle ale nově nabízí příležitost pro dvě herečky a jednoho herce – Zuzanu Stivínovou, Lucii Jiřičkovou a Sašu Rašilova.

Thomas Bernhard: Oběd u Wittgensteina, režie Daniel Špinar

Rodinnému dramatu dominují staré křivdy a skrytá tajemství 

Ritter a Dene jsou herečky, jejich bratr Voss filozof a také možná blázen. Základní situace, od níž se pak celý děj hry odvíjí, je komorní rodinná oslava u příležitosti návratu bratra z psychiatrické léčebny. Thomas Bernhard odhaluje v jednotlivých – výrazně monologických – promluvách vnitřní životy postav. Diváci jsou tak svědky rodinného psychologického dramatu, kterému dominují staré křivdy a skrytá tajemství. Nechybí mu ale ani humor, připomíná dramaturgyně Marta Ljubková: „Myslím, že českému vnímání bude blízká právě černost Bernhardova humoru anebo ironie, se kterou postavy nakládají zejména sami se sebou. Řekla bych, že sebeironie je náš národní přístup k životu."

Thomas Bernhard: Oběd u Wittgensteina, režie Daniel Špinar

Martu Ljubkovou ve hře Thomase Bernharda oslovuje nejsilněji myšlenka, jak žít, abychom byli platnými členy společnosti a zároveň, abychom zůstali věrni sami sobě a nezbláznili se z toho.

Mlčení je přímo hmatatelné mezi slovy

Thomas Bernhard: Oběd u Wittgensteina, režie Daniel Špinar

Původní název hry tvoří jména dvou hereček a jednoho herce, Ilse Ritterové, Kirsten Deneové a Gerta Vosse, pro které tuto hru v roce 1984 Thomas Bernhard napsal a kteří ji také jako první v režii Clause Peymanna hráli. V Česku byla hra uvedena v režii Jana Antonína Pitínského v Divadle Na zábradlí v premiéře v roce 1996, v roce 2015 v olomouckém Divadle na cucky a jako bytové divadlo v podání souboru Depresivní děti touží po penězích.

V případě této hry také nesmíme zapomínat na inspiraci Wittgensteinovou myšlenkou, že některé skutečnosti nelze vyslovit, že se pouze ukazují. A jak vysvětluje Marta Ljubková: „Mlčení je tak přímo hmatatelné mezi slovy.“

Myslím si, že téma mlčení a mluvení je téma 21. století. My všichni příliš mnoho mluvíme, a proto hledat pod tím nánosem slov mlčení, je zásadní věc.
Marta Ljubková

Námětem hry může být i rodinné peklo. Možná i proto scéně výtvarnice Lucie Škandíkové, zahalené do bílé barvy, dominuje pouze krb, ve kterém plápolají falešné plameny promítané v televizní obrazovce.

Thomas Bernhard: Oběd u Wittgensteina, režie Daniel Špinar

Toto výtvarné pojetí se tak stává součástí režijní koncepce Daniela Špinara: „Rozhodl jsem se, že vyabstrahuji scénu tak, že v ní vyniknou jen herci. Mám pocit, že jejich hodně monologické výstupy jsou v podstatě takovými stand up komediemi plnými dobrých point a vtipných komentářů."