Scénická evokace osamělosti, úzkosti a sebezáhuby
Poslední z pěti her Angličanky Sarah Kane (1971-1999) Psychóza ve 4:48, která je uváděna v překladu Jitky Sloupové na scéně Divadla Kolowrat, tematizuje autorčinu prohlubující se depresi a směřování k sebevraždě. Drama, často srovnávané s texty Samuela Becketta, se podobá svou intenzitou a mnohoznačností básnické skladbě. Není strukturováno do promluv postav a jen díky tomu, že některé výpovědi vytvářejí mezi sebou dialogický vztah, je možno rozčlenit tento litanický proud obrazů a reflexí do hlasů.
Umělecký šéf činohry ND Michal Dočekal, který hru režíruje, se ve shodě s její první scénickou konkretizací rozhodl pro hlasy tři. Po první fázi dramatu, kdy Jana Janěková ml., Taťjana Medvecká a Jan Novotný nepohnutě sedí a promlouvají tváří v tvář divákům, se z "hlasů" stávají "postavy". Střídání do deprese se nořící introspekce s jasnozřivým, ba dokonce ironickým nadhledem nad psychickou nemocí a jí deformovanými vztahy je na scéně realizováno jako střídání dialogu dvou žen s dialogem mezi pacientkou a lékařem.
Některé kritiky vyčítají Janě Janěkové ml., že onu postavu "pacientky" vytváří jako příliš silnou osobnost a že postihuje pouze vnější afekt její deprese - hněv, nikoli však hloubku zoufalství. Podle mého názoru však herečka právě svou uměřeností - ostatně korespondující s autorčinou schopností nadhledu - odkazuje k oné hloubce přesvědčivěji, než by dokázala silnější expresivitou, a tak lépe odkrývá i kořeny evokované deprese - nenaplněnou touhu po lásce.
Nejsilněji uplatňuje objektivizující odstup Taťjana Medvecká při charakterizaci jakéhosi "druhého pólu" hrdinčiny osobnosti, kdežto nervní psychologizující herectví Jana Novotného črtá velmi konkrétně postavu lékaře, o jehož lidskou a nikoli jen profesní účast hrdinka usiluje. Zda k působivosti introvertního dramatu přispívá i scéna Alexandra Puškina, na niž polovina diváků špatně vidí a která využívá tak přímočaře "hovořící" objeky, jako jsou světelné hodiny, nápis exit či mrazicí box z nemocniční márnice, toť ovšem otázka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
