Sbírka Újedě - sexualita a hraniční témata syrově a bez obalu

4. září 2017

Cynické, chladné, svůdné, provokativní a pro mnohé šokující... Takové jsou básně mladé české básnířky a výtvarnice Jany Orlové.

Její nová básnická sbírka nese název Újedě. Újeď je návnada, na kterou myslivci lákají zvířata, a pak z posedu, který se obvykle vyskytuje v bezprostřední blízkosti, zvířata pozorují a střílejí. Podobně lákají k posedu i básně Jany Orlové. Sbírku vydalo před nedávnem brněnské nakladatelství Větrné mlýny.

Janu Orlovou si při této příležitosti pozvala k rozhovoru Markéta Kaňková.

Kde leží tematické jádro vaší sbírky?

Sbírka tematizuje mužsko-ženské napětí. Je velmi erotická, dotýká se hraničních témat, zároveň je cynická, lakonická.

Mužsko-ženská polarita, hraniční zážitky, zkušenosti. Co vás na těchto tématech přitahuje?

Myslím, že jsou zásadní. Ráda bych ale zmínila, že u tohoto typu poezie je často zaměňován lyrický subjekt se skutečnou osobností autorky. Je třeba to odlišovat. Sbírku není dobré číst jako autobiografii.

„Malinka“ otevírá palčivé téma krize lidské identity

Ilustrační foto

„Malinka“ - silná autorská výpověď, která suverénním způsobem zpracovává především ženská témata jako jsou mateřství, nenaplněné mateřství a adopce.

Jaký je rozdíl mezi vámi a lyrickým subjektem, který se prezentuje skrze tuto sbírku?

Rozdíl je zásadní. Poezie čerpá ze života, ale funguje tam jistá transformace nebo zesílení prožitků. Je to umělecká práce, není to deníkový zápis.

Dotli jsme se určitých témat, která otevíráte. Dotkli jsme se charakteru básní, které jsou na jednu stránku úsporné, na druhou stranu razantní, cynické. Často tematizují tělesný prožitek, sexualitu. Jak vnímáte tělo a tělesnou zkušenost? Co pro vás znamenají?

Mám tělo ráda. Život je tělesná zkušenost. Tématem sexuality jsem se zabývala delší dobu. Z pera ženských autorek je vyjádření k těmto tématům často trapné. Dlouho jsem přemýšlela nad tím, jak to dělat jinak, a toto je výsledek. Jestli se mi to povedlo, nevím. Rozhodně bych básně neoznačila jako feministickou tvorbu. Jsou psány z pohledu ženy, protože jsem žena. Kdybych byla muž, psala bych o svém těle taky, ale bylo by to jiné, protože by prožitky byly jiné.

Zmiňujete trapnost z hlediska zobrazování sexuality. Narážíte na nějaké konkrétní autory? V čem pro vás spočívá trapnost?

Zkušenost pramení z četby i z redaktorské činnosti, kterou několik let dělám. Právě tělesnost, sexualita a menstruace jsou témata, do kterých autorky zabředávají velmi emočně, citově a nedobře.

Sbírka Újedě je vaše druhá. Jak vnímáte svojí poetiku? Je tam nějaký vývoj, proměna?

Poetika je postavená na úspornosti. Zůstala mi inspirace zenovou estetikou, ve druhé sbírce na rozdíl od první je transformována od duchovnosti k tělu. Lze tam vnímat vlivy českého undegroundu, zejména Jany Černé. Tyto inspirační zdroje není nutno zastírat, protože každý, kdo se s nimi setkal, by je z toho vycítil. Druhá sbírka se vyznačuje spojením zenu a undergroundu. Také je tam velmi potlačená metaforičnost.

„Zlatá socha“ v Altánu Klamovka

„Zlatá socha“ v Altánu Klamovka

V Altánu Klamovka v parku Klamovka na pražském Smíchově se představuje instalací „Zlatá socha" čerstvá absolventka ateliéru kresby na Akademii výtvarných umění v Praze - Andrea Lédlová.

Kdo další patří k vašim inspiračním zdrojům?
Inspirovala mě například Gertrude Steinová, v jisté době mě velmi ovlivnil Vladimír Holan.

Jste také výtvarná umělkyně a performerka. Jak vnímáte tyto dva způsoby uměleckého vyjádření? Co vám umožnuje a dovoluje výtvarná tvorba a co umožňuje a zprostředkovává poezie? Jsou to pro vás dva oddělené paralelní světy nebo je mezi nimi nějaký průmět?

V něčem jsou paralelní, v něčem oddělené. Oddělené hlavně v divácké percepci. Když jsem zkoušela spojovat performance s autorským čtením, nedopadlo to dobře. Na autorská čtení chodí čtenáři poezie a nejsou zvyklí na konceptuální tvorbu. A opačně; když jsem zkoušela číst básně ve výtvarných kruzích, docházelo opět k nepochopení, protože jsou to lidé zaměření vizuálně. U nás jsou to dva odlišné obory. Nechci to ale generalizovat na celosvětovou scénu.

O vaší poezii se mluví jako o buřičské, radikální, bořící mnohá tabu. Je to pro vás programová záležitost?

Je otázka nakolik to dnes jde. Není to mým programem v celospolečenském měřítku. Vybírám si hraniční témata, protože mě zajímají a mají smysl.

autoři: Markéta Kaňková , Hok
Spustit audio