Sběr bylin ve velkém není pro každého, říká Anna Bartáková, hlavní hrdinka románu Do tmy

03478910.jpeg

S rozevlátými vlasy objíždí na starém kole nejvýnosnější naleziště, do úmoru trhá, suší a tahá pytle do výkupny. Jitrocel, hluchavka, lípa, žebříček, omamné vůně vtahují Annu stále hloub do jejího vnitřního světa, závislost sílí, vztahy se rozpadají, realita se drolí.

Hostem nedělní Čajovny byla spisovatelka Anna Bolavá. Představila svůj román Do tmy, který vydalo loni v červnu nakladatelství Odeon a za který si letos na jaře odnesla Magnesii Literu v kategorii próza. Pořad je reprízou ze září minulého roku.

Sběr léčivých bylin, to je téma, které na první pohled neslibuje žádné velké napětí či vzrušení. „Když si natrháte pro sebe pytlík lipového květu na čaj, jde o uklidňující, pomalou činnost. Když se ale do toho vrhnete naplno a víte, že máte třeba jen půl hodiny a před sebou nekonečnou záplavu květů nebo listů, je to najednou shon a stres,“ říká Anna Bolavá. Její hrdinka se sběru, svojí celoživotní zálibě, oddá se vším všudy. Neztrácí čas hovory se sousedy, byliny jsou jí milejší než vlastní rodina. K životu potřebuje jenom svoje staré kolo, nůžky, papírové pytle, rozlehlou půdu a příznivé počasí.

Anna Bolavá (1981) se narodila a vyrostla v Jižních Čechách. Po studiích na FF UK v Praze krátce pracovala v Ústavu pro jazyk český, nyní je zaměstnaná jako stomická poradkyně. Ve volných chvílích pěstuje červenou řepu, sbírá léčivé byliny, chytá ryby, fotí povrchy a zemědělské stroje, vychovává děti a produkuje texty rozličných žánrů. Roku 2013 se představila básnickou sbírkou Černý rok. Román Do tmy je její prozaický debut.

Názvy bylin uvozují jednotlivé kapitoly románu, stříhání a sušení se proplétá celou knihou. Z rauše sběračské závislosti se ale občas vynoří i nějaký ten „detail“ z Annina života – komplikované vztahy s manželem a tchánem, babička coby milovaná a milující bytost, která Annu přivedla k bylinám, společné dětství se sestřenicemi. Zároveň se Anně tělem rozlévá nemoc, možná ji zachvacuje šílenství. Skvěle napsaný příběh se žene dál, rostou a kvetou další a další druhy, všechno není možné sesbírat, a tak se radost z práce mísí s výčitkou, že dokonalost je stále někde mimo dosah nůžek a hbitých prstů...