Šaty jsou antihrdina a iracionální síla filmu, říká režisér Strickland o hororu Takové krásné šaty

25. září 2019

Oblečení vraždí. Dělá to ve vtipném hororu Takové krásné šaty, přetíženém nápady i odkazy. Natočil ho britský milovník sedmdesátek, pornografie a „pokleslých žánrů".

Britský režisér Peter Strickland už se svým debutovým revenge filmem Katalin Varga soutěžil v Berlíně o Zlatého medvěda. V roce 2012 natočil snímek Berberian sound studio, který se odehrává v 70. letech v italském filmovém studiu. Film představuje jak svébytnou poctu žánru krvavých giallo hororů, tak nezvyklý pohled na spíše upozaděnou a nenápadnou profesi ve filmovém štábu. Dokumentoval koncerty islandské zpěvačky Björk. Jeho Pestrobarvec petrklíčový z roku 2015 vypráví jemně odstíněnou lesbickou romanci, kterou Strickland opět vyzdobil řadou odkazů k oblíbeným tvůrcům, filmům a výjevům. Novinka Takové krásné šaty, kterou můžete právě vidět v českých kinech, se znovu obrací do režisérovy oblíbené sedmdesátkové éry a čerpá inspiraci z pokleslých žánrů. Nově ale přináší výrazný satirický tón. Šaty v ní vraždí…

Z filmu Takové krásné šaty

Přečtěte si ukázku z rozhovoru s režisérem Stricklandem. Celý si ho můžete poslechnout v záznamu pořadu Reflexe.

Baví vás móda?

Co byste řekl? Ne, ani ne. Nezajímá mě.

Takže téma Takových krásných šatů vzešlo spíš z našeho chování v obchodních střediscích a při nakupování…

To ne, výchozím tématem zůstávají šaty, ale nikoliv ve smyslu módy, ale spíš něčeho hlubšího a vnitřního. Jak lidé na šaty reagují. Jak se cítíme, když vidíme oděv mrtvého člověka, jak nás něčí oblečení vzrušuje, nebo naopak znechucuje, a jak někdy nenávidíme svá těla, když je zahalíme do šatů. Například Babs, jedna z postav filmu, má o svém těle úplně zcestné představy a nikdy nebude sama se sebou spokojená. Taky jsem chtěl vyjádřit, jak nás šaty mění a jak s jejich pomocí můžeme sami sobě uniknout. Všechny tyhle aspekty mě zajímaly víc než samotná móda – lidský otisk, který na oblečení zůstává, onen strašidelný aspekt, který šaty v sobě mají, a jak mohou lidi vyprovokovat k docela silným reakcím.

Můžeme říct, že šaty jsou hlavní postavou filmu…

Rozhodně jsou.

A co taková situace, kdy jsou v hlavní roli šaty namísto jejich nositelů a nositelek, znamená pro dramaturgii a práci se scénářem?

Tak za prvé se nemusíte dohadovat s žádným agentem, který by šaty zastupoval… Mě vždycky zajímaly objekty a v případě tohoto filmu jsem si dovolil zajít do extrému. Šaty jsou nejen klíčovou postavou, ale zároveň antihrdinou celého filmu. Pořád jsem ale chtěl věnovat dostatek pozornosti a emocí dalším postavám. Takže i když jsou šaty hybnou silou filmu, nechtěl jsem, aby ostatní postavy přišly zkrátka a připomínaly jen figurky na šachovnici. Chtěl jsem, aby projevovaly inciativu a mohli jsme je mít rádi. Šaty fungují jako nějaká iracionální síla, jako prvek přinášející smůlu, nikoliv jako forma trestu. V původním scénáři měly šaty putovat mezi třemi postavami, ale na tuhle koncepci jsem nesehnal dostatek peněz. Vždycky ale byly číslo jedna.

Během diskuze po projekci mě překvapilo, že film nezamýšlíte jako kritiku konzumní a spotřební kultury – výprodejů, agresivní reklamy, lidí zběsile se honících za slevami – protože to jednak hraje důležitou roli v Takových krásných šatech, a za druhé to má docela negativní nádech…

Čtěte také

Je to jemná satira. Nevnímám hlavní postavy jako vyznavače konzumní kultury. V případě Sheily jsme svědky všech potíží, kterým čelí v práci, se synem a s jeho přítelkyní. Opustil ji manžel, je sama a proč by si vlastně nemohla koupit šaty? Pevně stojím na její straně. Nevím, jak to funguje v České republice, ale v Anglii jsem viděl, jak se lidé rvou během výprodejů. Když si lidé dávají do zubů kvůli rotopedům, je na tom něco vulgárního. Takže ano, část takové kritiky je důležitou součástí pozadí obou příběhů, ale rozhodně tím nemířím na hlavní postavy. Je to těžká věc, jako filmař se snažím nebýt didaktický moralista, ale myslím, že satira v tomto ohledu pomáhá.

Z filmu Takové krásné šaty

Jak je to s vaší inspirací hororovými a pornografickými filmy?

Během přípravy Takových krásných šatů mě zaujal snímek Carnival of Souls režiséra Herka Harveyho. To je zvláštní film s úžasnou atmosférou, i když nevím, jestli jde přímo o horor. Bavila mě jeho umělost, a navíc je v něm scéna, která se odehrává v obchodním domě. Ta na mě měla značný vliv, hlavně pro skvěle navozený pocit izolace a bezútěšnosti, ale i ospalosti.

Pornografie je fascinující, ale mám na mysli konkrétní období, a to 70. léta 20. století. Současné internetové porno mě vůbec nezajímá. (…) Inspiraci čerpám taky z gay porna, od lidí jako Jim Bidgood nebo Peter de Rome, z heterosexuálního porna pak třeba Shaun Costello. V jejich filmech je tolik skvělých nespoutaných momentů!

Z filmu Takové krásné šaty

A znamená to, že stylizujete některé záběry tak, aby se podobaly jiným filmům, případně konkrétním scénám, nebo tímhle způsobem nepracujete?

Některé záběry takhle stavím, ale není jich moc. Čerpám z celého spektra filmů. Například jsem použil záběr z první Smrtonosné pasti, kde Mel Gibson znehybní protivníka svýma nohama. Pro Takové krásné šaty jsem si půjčoval taky záběry z filmu Serge Gainsbourga Je t’aime moi non. (…) Z hlavy bych se dopočítal nějakých pěti nebo šesti záběrů, které mají původ v jiných filmech nebo uměleckých formách. Zarazilo mě ale, že jsem skoro nenarazil na žádné filmy o začarovaných šatech. (…) Existuje třeba snímek I‘m Dangerous Tonight režiséra Tobeho Hoopera a několik evropských filmů o šatech, který putují od postavy k postavě. Ale na ty jsem během přípravy a natáčení nepřišel, takže i když si myslíte, že děláte něco původního, vlastně ani tak originální nejste. I s vědomím toho, že nelze vytvořit čistý originál, je to nakonec trochu šok.

Pravděpodobně jste viděl Nit z přízraků – film nedávno uvedený, který také pojednává o šatech…

Já jsem Nit z přízraků viděl až po dotočení Takových krásných šatů. Skončili jsme s natáčením a tenhle film přišel do kin. Byl to hodně zvláštní zážitek, protože způsob, jak jsou některé věci v Niti z přízraků natočené vás doženou k povzdechu – ach, proč jsem tohle neudělal taky tak… Dost jsem žárlil, když jsem ten film viděl. Nebyl to dobrý pocit.

Z filmu Takové krásné šaty

Ještě jsem se u žádného vašeho filmu nenasmál tolik jako u Takových krásných šatů. Přišlo mi, že se tu koncentruje spousta vtipů, což pro vaše filmy není typické. Souhlasíte?

Do jisté míry ano. Ale musím zopakovat, že jsem film nepsal s ambicí vytvořit komediální horor – prostě se to tak přihodilo. Během psaní jsem si uvědomoval, že mi pod rukama vzniká řada humorných situací a netušil jsem, zda budou fungovat v souladu s temnějšími tóny příběhu. Zkrátka to celé dávalo smysl – kdyby ty scény v bance byly myšleny vážně, kdyby se Sheile dostalo opravdového ponížení, pak by celý film možná příliš ztěžkl. Myslím, že v Takových krásných šatech dochází ke katarzi pomocí smíchu, což mi přijde zajímavé. Používání humorné nadsázky však neznamená, že se smějete postavám, smějete se samozřejmě těm situacím. Nikdy bych se nechtěl vysmívat třeba postavě Sheily, ale zajímalo mě, jak zobrazit její frustraci způsobem, který není pohrdavý ani těžkopádný. V hotovém filmu vždycky najdete spoustu chyb, ale zrovna v tomto ohledu jsme se žádné chyby nedopustili.

Existuje nějaká žánrová poloha, kterou byste si chtěl vyzkoušet a které by svědčil váš specificky hravý přístup?

Čtěte také

Už asi sedm let pracuji na filmu, který je volně inspirovaný gay pornografií. Peníze ještě nemáme všechny pohromadě, ale čirou náhodou jsem na festivalu ve Varech narazil na někoho, kdo by můj film chtěl zafinancovat z Ameriky. Na tuhle otázku se mi těžko odpovídá, protože pořád slýchám cosi o povznesení žánru. Jakoby žánr, s kterým pracuji, nebyl dostatečně na úrovni; vlastně ten termín nemám moc rád. Ale vždy mě zajímaly žánry, které byly přehlížené, kritizované nebo dokonce odmítané jako úpadková, vulgární forma – horory, pornografie, „euro-sleaze“, filmy o znásilnění a odplatě. Rád hledám způsoby, jak je oživit a jak s jejich dílčími prvky pracovat jinak.

autoři: Pavel Sladký , Šárka Gmiterková
Spustit audio