SÁNDOR MÁRAI: Svíce dohořívají

00091416.jpeg

Od středy 2.10. do pátku 11.10. v 18:30. Maďarský exilový autor mistrným způsobem oživuje duchovní atmosféru a svět hodnot, jež se hroutily a zanikly zároveň s rozpadem Rakousko-Uherska. Desetidílnou četbu na pokračování z románu v překladu Anny Valentové připravila Jana Soprová. V režii Ivana Chrze účinkují Blanka Bohdanová, Vladimír Brabec a Rudolf Pellar.

Spisovatel Sándor Márai (vlastním jménem Alexander Grosschmidt) se narodil 11. 4. 1900 v Košicích v maďarské, původně německé (saské) rodině. Základní a středoškolské vzdělání získal v Košicích a v Budapešti. Maturoval v Prešově. V roce 1919 odjel ze země - jeho otec, advokát, se obával, že syn by mohl být pronásledován kvůli sympatiím k Maďarské republice rad, které vyjádřil v několika básních a novinových článcích. Studoval na universitách v Budapešti, Lipsku, Frankfurtu a v Berlíně. V roce 1923 za ním přijela z Košic o rok starší Ilona (Lola) Matzner i nabídla mu manželství. Přestože její otec, maďarský Žid (za války zavražděný v Osvětimi) jejich vztahu nebyl nakloněn, prožili společně šedesát tři let. Márai žil od roku 1923 ve Francii a v Německu, a jako dopisovatel maďarských novin a pražského Prager Tagblatu procestoval téměř celou Evropu. Do Maďarska se vrátil v roce 1928. Za Horthyovského režimu si jako přesvědčený demokrat získal postavení nezávislého spisovatele. V roce 1948 emigroval se ženou a adoptivním synem před komunistickým režimem do Švýcarska. První roky po odchodu z vlasti prožili v Itálii, v roce 1952 se přestěhovali do New Yorku, kde Sándor Márai pracoval pro rozhlasovou stanici Svobodná Evropa. Po porážce maďarského povstání požádal o americké občanství. V roce 1968 odešel do důchodu; usadil se opět v Itálii, po jedenácti letech se vrátil do USA. Márai se velice těžce vyrovnával se smrtí své ženy, po níž zanedlouho následovalo náhlé úmrtí adoptivního syna Jánose, který žil se svou americkou manželkou Harriet i třemi dcerami nedaleko San Diega, poslední zastávky na spisovatelově životní pouti. Silně věřící katolík, autor pozoruhodného románu o Kristovi a zároveň stoik, věrný čtenář Marka Aurelia i Seneky, pronásledován depresemi, začal v závěrečných letech svého života uvažovat o sebevraždě. Nebál se však smrti, nýbrž ubíjejícího průběhu stáří. Dobrovolně odešel ze života výstřelem z revolveru dne 21. 2. 1989 v San Diegu v Kalifornii. Vydávání svých knih v Maďarsku se Márai už nedožil - po celou dobu je podmiňoval odchodem sovětských vojsk a zavedením svobodných demokratických voleb. Teprve v roce 1990 začala dvě přední maďarská nakladatelství vydávat jeho sebrané spisy. Márai je autorem 46 knih, součástí jeho tvorby jsou převážně romány, ale psal též divadelní hry, básnické sbírky, eseje, fejetony, cestopisy, studie a vzpomínky. Jeho díla vyšla v překladech a v mnoha zemích Evropy a v USA. Výchozí situaci románu Svíce dohořívají tvoří setkání dvou někdejších přátel, absolventů vojenské školy ve Vídni, po více než čtyřiceti letech. Setkání se odehrává v kulisách duchovní atmosféry a skrytého řádu hodnot, které zanikly zároveň s rozpadem Rakousko-Uherska. Tak jako v celém svém díle, Márai zde naplnil rozhodnutí být jakýmsi "duchovním patriciem" své doby: "Do poslední chvíle, dokud mi bude dáno psát, chci podávat svědectví, že kdysi existovala epocha a v ní několik generací, které hlásaly a prosazovaly vítězství rozumu nad instinkty, věřily v sílu duchovního odporu proti stádnímu šíření smrti a zmaru."

00091417.jpeg