Samuraj japonské architektury. Adam Štěch navštěvuje hotely architekta Toga Murana

5. srpen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Hotel Hakone Prince, architekt Togo Murano, Japonsko

Togo Murano (1891 – 1984), jehož tvorba obsáhla vše od rané moderny třicátých let až po postmodernu let osmdesátých, představuje v historii japonské architektury opravdový solitér. Jeho rafinovaná, proměnlivá, neideologická a vizuálně bohatá práce v sobě snoubí často až protichůdné inspirační zdroje. Mě se v roce 2016 podařilo navštívit hned několik jeho staveb.

Muranova originalita a nezařaditelnost ho však paradoxně vytlačila na okraj dobového architektonického diskurzu. Nikdy se nepřidal k žádné skupině a nikdy nevyznával žádnou striktní tvůrčí ideologii.

Své studio si založil v roce 1929 v Ósace, kde také realizoval první ze svých staveb. Kanceláře společnosti Morigo (1931) a obchodní dům Sogo jsou inspirované německou modernou. Radnice ve městě Ube z roku 1937 je už o poznání rafinovanější a ve svém cihlovém zdivu odráží dobový skandinávský moderní klasicismus. Už zde si Murano tříbí svůj smysl pro detail a jemný dekorativní styl, který bude provázet celou jeho pozdější tvorbu.

Hotel Hakone Prince (1978), architekt Togo Murano, Japonsko

Také se nikdy nevzdal tradice staré japonské architektury, jejíž prvky se objevují napříč jeho bohatou tvorbou. Věřil, že by měl architekt nejdříve mistrovsky ovládnout principy tradiční architektury a až poté se věnovat moderním a inovativním prvkům. V rámci svých projektů stavěl i zcela tradičně vyhlížející stavby. Byl to např. Hotel Miyako v Kyotu z roku 1959, opěvované nové divadlo Kabuki (1958) v Ósace anebo pozdější dům Shojuso v Tokiu (1979). 

Hotel Hakone Prince (1978), architekt Togo Murano, Japonsko

Během sedmdesátých a osmdesátých let postavil Murano po celém Japonsku několik hotelů pro společnost Grand Prince. Já jsem měl to štěstí navštívit tři z nich, v Tokiu, Kyotu a v lázeňské oblasti Hakone. Ten patří k nejpůsobivějším Muránovým stavbám. Hakone Prince stojí na břehu pohádkově překrásného jezera s výhledem na horu Fudži. K eleganci architektury, která vznikla v roce 1978, přispívá v tomto případě i okolní krajina, která z ní symbolicky vytváří fantastické kulisy některého z animovaných filmů kultovního japonského studia Ghibli. 

Hotel tvoří několik kruhových pavilonů na břehu jezera. Jeho exteriér i interiér je kromě pokojů zachovalý téměř celý. Potom, co se na recepci ubytujete, vstoupíte do noblesní dlouhé haly, kterou z obou stran lemují okna, intimní zákoutí i originální Muranovy plastové objekty. Je to opravdový prostorový zážitek, ostatně stejně tak jako původní interiéry obou restaurací. Můžete si zvolit z tradiční japonské nebo západní kuchyně. Tak bizarní kombinaci materiálů a architektonických detailů jsem snad ještě neviděl. Prvky secese se mísí se středověkým zdivem nebo kováním. Nad tím vším levitují lustry tvořené papírovými sochami koní nebo karnevalových masek. Architektonický surrealismus a atmosféru, jakoby vystřiženou z japonských poetických bajek, pak podtrhuje výhled na vodní hladinu jezera.

autor: Adam Štěch
Spustit audio

Související