Samuraj japonské architektury. Adam Štěch navštěvuje hotely architekta Toga Murana
Togo Murano (1891 – 1984), jehož tvorba obsáhla vše od rané moderny třicátých let až po postmodernu let osmdesátých, představuje v historii japonské architektury opravdový solitér. Jeho rafinovaná, proměnlivá, neideologická a vizuálně bohatá práce v sobě snoubí často až protichůdné inspirační zdroje. Mě se v roce 2016 podařilo navštívit hned několik jeho staveb.
Muranova originalita a nezařaditelnost ho však paradoxně vytlačila na okraj dobového architektonického diskurzu. Nikdy se nepřidal k žádné skupině a nikdy nevyznával žádnou striktní tvůrčí ideologii.
Své studio si založil v roce 1929 v Ósace, kde také realizoval první ze svých staveb. Kanceláře společnosti Morigo (1931) a obchodní dům Sogo jsou inspirované německou modernou. Radnice ve městě Ube z roku 1937 je už o poznání rafinovanější a ve svém cihlovém zdivu odráží dobový skandinávský moderní klasicismus. Už zde si Murano tříbí svůj smysl pro detail a jemný dekorativní styl, který bude provázet celou jeho pozdější tvorbu.
Také se nikdy nevzdal tradice staré japonské architektury, jejíž prvky se objevují napříč jeho bohatou tvorbou. Věřil, že by měl architekt nejdříve mistrovsky ovládnout principy tradiční architektury a až poté se věnovat moderním a inovativním prvkům. V rámci svých projektů stavěl i zcela tradičně vyhlížející stavby. Byl to např. Hotel Miyako v Kyotu z roku 1959, opěvované nové divadlo Kabuki (1958) v Ósace anebo pozdější dům Shojuso v Tokiu (1979).
Během sedmdesátých a osmdesátých let postavil Murano po celém Japonsku několik hotelů pro společnost Grand Prince. Já jsem měl to štěstí navštívit tři z nich, v Tokiu, Kyotu a v lázeňské oblasti Hakone. Ten patří k nejpůsobivějším Muránovým stavbám. Hakone Prince stojí na břehu pohádkově překrásného jezera s výhledem na horu Fudži. K eleganci architektury, která vznikla v roce 1978, přispívá v tomto případě i okolní krajina, která z ní symbolicky vytváří fantastické kulisy některého z animovaných filmů kultovního japonského studia Ghibli.
Hotel tvoří několik kruhových pavilonů na břehu jezera. Jeho exteriér i interiér je kromě pokojů zachovalý téměř celý. Potom, co se na recepci ubytujete, vstoupíte do noblesní dlouhé haly, kterou z obou stran lemují okna, intimní zákoutí i originální Muranovy plastové objekty. Je to opravdový prostorový zážitek, ostatně stejně tak jako původní interiéry obou restaurací. Můžete si zvolit z tradiční japonské nebo západní kuchyně. Tak bizarní kombinaci materiálů a architektonických detailů jsem snad ještě neviděl. Prvky secese se mísí se středověkým zdivem nebo kováním. Nad tím vším levitují lustry tvořené papírovými sochami koní nebo karnevalových masek. Architektonický surrealismus a atmosféru, jakoby vystřiženou z japonských poetických bajek, pak podtrhuje výhled na vodní hladinu jezera.
Související
-
Kde umění, design a architektura jedno jsou. Adam Štěch vyzdvihuje interiér Vily Borsani
Mistrovské dílo italského designu a architektury čtyřicátých let je dodnes precizně zachovalým příkladem tvorby legendárního designéra Osvalda Borsaniho.
-
Automatická architektura surrealismu. Ateliéry Paraguay-Suipacha jako argentinský příklad modernismu
Adam Štěch navštívil legendární umělecké ateliéry propojující technické detaily se surrealistickou fantazií architekta Antonia Boneta Castellany v centru Buenos Aires .
-
Klenot americké modernistické architektury. Adam Štěch navštívil dům Donalda a Helen Olsen
Rezidence Donalda a Helen Olsenových je mistrovským dílem moderní americké architektury transparentních interiérů a subtilních forem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
