Sama se sebou musím být v harmonii, ať jsem kdekoli! Osudy hudebnice Jiřiny Liebermannové z Československa, Bolívie i Mexika

Jiřina Liebermannová, roz. Kuklišinová se narodila ve městě Berehovo (Podkarpatská Rus) a díky otci v ní koluje také rusínská krev. Vzpomínky na osudy rodičů i širší rodiny, které se odehrávaly na pozadí pohnutých událostí roku 1938 a následné války, jsou potvrzením toho, že nejnapínavější příběhy píše život sám. Včetně situace, kdy v Latinské Americe potkává Jiřina strýce svého bolívijského manžela, „souseda“ z Podkarpatské Rusi.

Povídání Jiřiny Liebermanové nás zavede na Valašsko 50. let, kde začíná studovat hru na klavír a později také jako jedna z prvních studentek hru na koncertní cimbál. Poznáme tak prostředí piaristické koleje v Kroměříži, kde v té době vznikla třetí nejstarší konzervatoř u nás (dnes Konzervatoř P. J. Vejvanovského), a skladatele, kteří v Čechách pro nový nástroj začínají komponovat.

Už coby mladá učitelka cimbálu popisuje svůj pedagogický život na konzervatoři v Ostravě. Mezi její nejznámější žákyně patří celorepublikově uznávaná Růžena Děcká. V ostravské menze se paní Jiřina seznamuje se svým budoucím manželem Emilem, který přijel studovat Vysokou školu báňskou coby zahraniční student. Život rodinný i profesní se jí převrátí naruby.

Popisuje své přestěhování do Bolívie (1967), kde prožívá kulturní šok. I tam ale provozuje hudbu. Půvabná, křehká blondýnka udivuje ve městech v závratné nadmořské výšce svými varhanními koncerty. Po puči v sousedním Chile se už pětičlenná rodina vrací v roce 1973 do Československa, což budí v době normalizace silné podezření.

V zahraničí vysoce oceňovaný inženýr Emil Liebermann tak nemůže najít adekvátní práci, přesto rodina zůstává v Ostravě do roku 1982. Poté, co Emil získává vysokoškolské místo na prestižní univerzitě v Mexico City, se rodina Liebermannových přesouvá na dobrých 34 let do Mexika.

Jiřina Liebermanová nás seznamuje s odlišnou kulturou života v Mexiku, včetně všudypřítomné „muchachy“, díky které se mohla věnovat vyučování a koncertům v hlavním městě Ciudad de México. Po roce 1989 se paní Jiřina výrazně zapojuje do kulturního života české ambasády v hlavním městě Mexika, ovlivňuje repertoár tamního významného pěveckého sboru (skladby Dvořáka, Janáčka, španělsky zpívaná „Rybovka“), propaguje českou hudbu na koncertních pódiích i v univerzitním rozhlase hlavního města. Vždy obklopena notovým materiálem, deskami a knihami z domova. Do svého jediného pravého domova, tedy Rožnova pod Radhoštěm, se vrací se svým osudovým mužem natrvalo až v roce 2017.

Jiřina Liebermannová ve svých 89 letech stále v Rožnově vyučuje, podporuje tamní kulturní život, zpívá ve sboru, jezdí do divadel a na koncerty i do vzdálenějších měst. A také: je dlouholetou, vášnivou posluchačkou Českého rozhlasu Vltava. Už v dětství do noci poslouchala rozhlasové relace, stejně jako na druhé straně oceánu její budoucí manžel Emil, velký znalec klasického repertoáru, který v mládí ladil v Bolívii rozhlasovou stanici Montevideo a toužil svlažit prst ve Vltavě.