Jste zde

Sál Antonína Dvořáka v Domě hudby v Plzni je jeden z mála sálů u nás, který není multifunkční. Je postaven skutečně pro potřeby klasické hudby

03757769.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03757769.jpeg

Hana Fialová, v současné době produkční manažerka Domu hudby v Husově ulici v Plzni, byla od dětství se svými dvěma sestrami obklopena hudbou. Maminka ji naučila tolik lidových písniček, že jich má zásobu na celý život. Hrála na housle a tatínek na harmoniku, tahací i foukací.

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

V Chebu absolvovala gymnázium a po maturitě byla přijata ke studiu na Pedagogickou fakultu v Plzni, kde se věnovala oborům český jazyk a hudební výchova. Ráda vzpomíná na působení v Komorním ženském pěveckém sboru při PF, tehdy vedeném Jaromírem Kloboukem, nebo na Jiřího Fuchse - učitele hlasové výchovy, který jako host působil také v Divadle J. K. Tyla a studenty vodil často na zkoušky i na představení. Na katedře hudební výchovy dostala Hana Fialová na starost archiv sboru a ke studiu tak přibyla role pomocné vědecké síly.

Zpívání ve sboru je životní styl. Člověk získá spoustu kamarádů na celý život, pozná spoustu míst, kde všude se dá zpívat, pozná spoustu lidských příběhů a povah, naučí se vzájemné toleranci, pokoře, chuti podílet se na společném díle, obětování se, odpovědnosti. Samé dobré a potřebné vlastnosti.

Po ukončení vysokoškolského studia se stala Hana Fialová členkou České písně, kde působí (s osmiletou přestávkou v 90. letech) dodnes.

„V té době jsem začala učit na základních školách český jazyk a hudební výchovu a musím říct, že mě to opravdu velmi těšilo. Celkem 14 let, krásných 14 let. Bavila mě hodně čeština, zvláště stylistika a literatura. Baví mě dodnes. Ráda píšu, raději než mluvím, nebo když mluvím, nejraději o nějaké pěkné knížce, o nějakém krásném koncertu, o nějakém výjimečném zážitku, o nějaké vtipné příhodě.“

Začátek 21. století zastihl Hanu Fialovou ponořenou do Projektu podpory vzdělávání ve strojírenských oborech, nějak se kantořiny nechtěla úplně vzdát. Plánovala dokonce, že založí s jedním z majitelů strojírenské firmy na Plzeňsku odborné strojírenské učiliště. Nebyli žáci a byla práce. Zajímavá situace. Výzva! Ale pak nastala hospodářská krize, potřeba nových zaměstnanců nebyla tak akutní a Haně začala hudba intenzivně scházet.

Jako relaxaci používám po hudbě knížky. Nebo jako relaxaci po knížkách používám hudbu? Moje práce je moje relaxace a moje relaxace je moje práce. Není to tak doslova, ale mám to tak zamotané, že někdy není možné rozlišit, kdy jsem v práci, a kdy se věnuji koníčkům. Mám krásný život.

Ale – tehdy se objevila nevšední příležitost. V roce 2009 byl dostavěn Dům hudby a už v lednu 2010 se ujala role produkční. Začínalo se nejprve s koncerty žáků konzervatoře, dnes se tam pořádají koncerty, přednášky, besedy, různá setkání a výstavy. Dům hudby poskytuje také dokonalé zázemí pro Mezinárodní smetanovskou klavírní soutěž, jejímž pořadatelem je Konzervatoř Plzeň od roku 2002. Konzervatoř také zachránila Kruh přátel hudby - ujala se ho, v době, kdy prodělával krizi. V sále Antonína Dvořáka je k dispozici mj. nádherný klavír firmy Steinway and Sons a kopie francouzského cembala z roku 1736 ve stylu Ludvíka XV.

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.