Šafrán 78 (2/6). Pro pašování Kryla desky dostávaly falešné vážnohudební obaly, vzpomíná Jiří Pallas

29. červenec 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jiří Pallas

Podruhé nabízíme vzpomínání Jiřího Pallase na hudební vydavatelství Šafrán 78 – vlastně první významný nezávislý label v české hudbě. Druhý díl je mimo jiné věnovaný okolnostem vydávání exilových alb Karla Kryla.

Jiřímu Pallasovi bylo v roce 1967 osmnáct: V té době začal sledovat písničkářské koncerty. Když se ho Paval Klusák před časem ptal, jak a kdy se do písničkářského prostředí dostal, Jiří Pallas odepsal: 

„Začal jsem dělat v televizi asistenta zvuku a měl přístup k profesionálnímu magnetofonu Nagra. Skupina Scarabeus chtěla něco natáčet a jejich zvukař mě k nim dovedl. Po natáčení se mě ptali, jestli jim nechci dělat manažera a já na to kývl, aniž bych věděl co to obnáší. K ničemu to nevedlo, ale stačil jsem pochopit, jak funguje ‚showbiz‘. V té době jsem chodil jako jeden z mála diváků na program Tyjátr písničkářů do divadla Ateliér ve Spálené – útočiště Šafránu, které však mělo brzy končit. Večer jsme s Hutkou ve vinárně Blatnička zasedli s někým z klubu pro záchranu huculského koně. Ukázalo se, že huculové mají razítko a já znalost, jak razítko využít. Slovo dalo slovo a Šafrán se brzy stěhoval na Baráčnickou rychtu.“

Manažerem písničkářského sdružení Šafrán byl Jiří Pallas až do svého podpisu Charty. V době, kdy s manželkou Jitkou čekali druhé dítě, dostal při výslechu nesmlouvavě na vybranou mezi vězněním, blázincem a emigrací. Postupně začal pokládat třetí variantu za reálnou. Ve Švédsku pak začal uskutečňovat to, co prohlásil před odjezdem za přítomnosti svých přátel, včetně Václava Havla a Pavla Landovského: že se postará o vydávání hudby, která byla v Československu zakázaná, stíhaná, nedokumentovaná a nešířená. 

autor: Pavel Klusák
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?