S Otomarem Krejčou se do divadla vrátila imaginace. Letos uplynulo sto let od jeho narození
Režisér Otomar Krejča šířil věhlas českého divadla druhé poloviny dvacátého století do různých koutů světa. Od ideologie posunul divadelní tvorbu zpět k imaginaci, a stal se tak předním představitelem uměleckého divadla s jasně vytyčeným cílem – dostat se skrze umělecký výraz k ryzí podstatě lidského bytí. Tvorbě i osobnosti Otomara Krejči je věnován nový seriál Mozaiky.
Otomar Krejča se narodil 23. listopadu 1921 v malé obci Skrýšov nedaleko Pelhřimova. Po maturitě odmítl dráhu úředníka v zemědělském družstvu a oddal se divadlu. V roce 1940 se dal do služeb herecké kočovné společnosti Rudolfa Nádhery. Později se dostal do souboru k Emilu Františku Burianovi a netrvalo dlouho a přešel k režiséru Jiřímu Frejkovi.
Do činohry Národního divadla vstoupil Otomar Krejča jako herec a později jako režisér ve druhé polovině 50. let. Společně s dramaturgem Karlem Krausem vnesli do tohoto souboru nový směr dramaturgie a zasloužili se o vznik inscenací podle kultovních her Josefa Topola nebo Františka Hrubína. Scénograf Josef Svoboda svým přístupem ke scénografii a řadou inovací a patentů zásadně ovlivnil podobu divadla své doby. Od 50. let minulého století v Národním divadle a nejen s režisérem Otomarem Krejčou formoval proslulou epochu českého divadla.
Čtěte také
V roce 1965 založil Otomar Krejča Divadlo za branou. Společně s dramaturgem Karlem Krausem ho koncipovali jako divadlo-dílnu umělců blízkého názoru. Divadlo za branou zahájilo svou činnost 23. 11. 1965 inscenací hry vlámského dramatika Michela de Ghelderodea Maškary z Ostende, uvedené společně s novinkou Josefa Topola Kočka na kolejích. Cílem Otomara Krejči bylo dělat umělecké divadlo.
Otomar Krejča tvořil hodně i v zahraničí. Celkem devět divadelních inscenací režíroval na belgických scénách. První z nich – ikonického Hamleta – uvedl dokonce na scéně národního divadla v Bruselu ve druhé polovině 60. let.
Divadlo za branou Otmara Krejči rozprášil režim už v roce 1972. Po revoluci se významný český režisér, uznávaný v té době i v zahraničí, nevzdal své touhy na zkoumání nadčasových existenciálních a etických problémů člověka a v roce 1990 otevřel v Paláci Adria Divadlo za branou II a později i III, jehož krátká éra trvala do roku 1994.
Seriálem provází teatroložka a profesorka pražské DAMU Zuzana Sílová, odbornice na scénografii Helena Albertová, belgická historička a teatroložka Sarah Flock a režisér Vít Vencl. Seriál připravila Veronika Štefanová.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Anna Beata Háblová: Víry. Románové podobenství o cestě k překonání strachu a ponížení
-
Zmizela a Strýček z nebe. Šumavské povídky Karla Klostermanna
-
Winterbergova poslední cesta. Železniční roadstory podle bestselleru Jaroslava Rudiše
-
Antonín Přidal: Výstřel a spol. Rozhlasová groteska podle filmového námětu Vladislava Vančury
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
