S loutkami jsme chtěli ukázat, že Věra Čáslavská byla ikona i fajn holka, popisuje Franková
Je letošní držitelkou Ceny Thálie v kategorii loutkové divadlo. V inscenaci Čáslavská – Tokio – 1964 ztvárnila podle poroty naši významnou gymnastku bez patosu, autenticky a s vnitřní pokorou. Na představení spolupracovali taky japonští loutkoherci. „Jsou nesmírně precizní, jejich loutkoherecká tradice je jiná než ta naše. Japonské publikum je zase více rezervované. Vidíme ale, že když je příběh silný, funguje kdekoliv,“ říká ve Vizitce.
Co je pro ni nejtěžší disciplínou při práci s loutkou? A jaké místo má loutkové divadlo na poli živé kultury? Ptá se Karolína Koubová.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Karel Leger: Zapomenutá duše. Když si pořídíte jako letní byt starobylý zámek a trochu tam straší
-
Josef Čapek: Opilec, Veš. Dvě imaginativní povídky výtvarníka a spisovatele
-
Ladislav Fuks: Pan Theodor Mundstock. Binaurální hra o strachu, který dokáže člověka zničit
-
Vlasta Chramostová: Byl to můj osud. Na přeskáčku I. Četba z memoárů divadelní a filmové herečky
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.