S lidskými city není radno si zahrávat

8. únor 2005

Divadelní hru Patricka Marbera Na dotek známe i z českých jevišť (a též z televizního záznamu jednoho divadelního představení): patří mezi tzv. cool dramatiku, tedy mezi výpovědi šokující svou otevřeností, ale také předváděním slabošského, přelétavého lidského nitra. Hollywoodské zpracování však všechny křiklavosti pečlivě uhladilo, aby výsledek jen příjemně lechtal divákovu představivost. Marber, jenž napsal i scénář, rozvíjí svůj příběh kolem čtyř citově se navzájem zraňujících ústředních postav. Drobné podvůdky a podrazy páchají stále rozsáhlejší škody, důvěra je opakovaně zrazována. Marberova předloha obsahuje varovný podtext, dotýkající se hrátek s city, manipulace s lidskou důvěřivostí i vstřícností, využívání slabosti toho druhého.

Od Julie Robertsové, která si zahrála ústřední ženskou hrdinku, fotografku Annu, lze stěží očekávat pečlivější charakteristiku její hrdinky. Udržuje ji v poloze distingovaně zvážnělé, ale naprosto mělké, zkoprnělá statickým recitováním nekonečného povídání, které má typologicky nejblíže k rozvernému konverzování - nemusím snad dodávat, že v naprostém rozporu s pojetím předlohy, která za tímto vnějším rysem naopak prozkoumává bolest zmatených sebezpytných úvah i hledání perspektivnějších vztahů.

Zbývající hrdiny představují Jude Law (Dan), Natalie Portmanová (Alice) a Clive Owen (Larry). I oni učinili za dost předepsané výřečnosti. Dan, někdejší Annin milenec, patří mezi frustrované spisovatele: jeho nový román nedosáhl zvláštního úspěchu, ani když v něm popisoval intimní soužití s mladičkou Alicí, Američankou, která hledala novou existenci v Londýně. Lékař Larry, jehož Dan dosti zlomyslně vtáhl takříkajíc do hry, chtěje se pobavit na Annin účet, pořádně zamotá nezvyklý milostný čtyřúhelník. I když scéna počítačového chatování mezi oběma muži (Dan se totiž vydává za sexuálně vzrušivou ženu s úmyslem nasměrovat jej právě k Anně) patří k divácky nejpřitažlivějším, kromě vnější dráždivostí (tolik oplzlostí, ba slovní pornografie nahromaděné na malém prostoru se vídá málokdy) o ničem dalším nevypovídá. Ostatně stejně jako zbytek vyprávění, které se vyžívá jen ve více či méně obratném konstruování do sebe uzavřených milostných konfliktů.

Julia Roberts si zahrála postavu fotografky

Režisér Mike Nichols se přidržuje divadelního půdorysu, i když si samozřejmě vypomáhá venkovními scenériemi Londýna. Převážná část příběhu se odehrává v uzavřených prostorách - v bytech, ateliéru, v nemocnici či v erotickém podniku -, které jsou ale kameramanem Stephenem Goldblattem úhledně nasnímány jako nepříliš důležitá kulisa. Tomu odpovídá i staromilské pojetí příběhu, dramatická nehybnost, Nichols volí téměř televizní, rozlitě tekoucí vypravěčství, které pokládá důraz na detaily a poklidné dialogické výměny, ponejvíce řešené vazbami protipohledů.

autor: Jan Jaroš
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

Karel Klostermann Ze světa lesních samot

Ze světa lesních samot

Koupit

Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.