S knihami se to má podobně jako se zvířaty z čínského bestiáře, říká Alexej Sevruk
Ze své knihovny vybírá Alexej Sevruk, spisovatel a překladatel. Setkání s knihami napříč prostorem a časem.
„Člověk nemusí přečíst všechno, co se mu náhodně připlete do cesty,“ říká Alexej Sevruk, původem z Ukrajiny, a vypráví o knihách, které jsou pro něj zásadní a ke kterým se po čase a rád vrací. Od dětské četby Astrid Lingrenové a Pohádek tisíce a jedné noci, přes Ernesta Hemingwaye či Paula Verlaina, až po knihy Charlese Bukowskiho, Jamese Joyce a Jorge Louise Borgese. Stranou pochopitelně nezůstala ani ukrajinská literatura (Oksana Zabužko či Valerian Pidmohylnyj), ani literatura česká (Karel Čapek). „Samotného by mě zajímalo, nakolik by takový seznam byl jiný, kdybych ho psal před rokem, před pěti nebo před deseti. Seznamy jsou nedokonalé a můžou se v čase měnit.“
Nejposlouchanější
-
Paolo Sorrentino: Tony Pagoda a jeho přátelé. Poezie, vulgarita i něha v příbězích plných nostalgie
-
Naše, Sladká, Klepy a další povídky Barbory Hrínové
-
Michel Houellebecq: Podvolení. Francie blízké budoucnosti a příběh o hledání víry, lásky a hranic
-
Milan Hlavsa. Příběh rockera bez kompromisů, který hrál na utajovaných koncertech i v Bílém domě
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.