S Janem Pěruškou nejen o viole. Je dobře, že pořád někdo hraje dobře a s láskou!
Čím Janu Pěruškovi viola učarovala? Natolik, že se jí věnoval už na ostravské konzervatoři, pokračoval na pražské Akademii múzických umění, získával ocenění na významných soutěžích a po studiu zasedl jako sóloviolista Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK.
Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.
V roce 1985 “se upsal” také komorní hře. Se Stamicovým kvartetem nejdříve zvítězil v Mezinárodní soutěži smyčcových kvartet v Salcburku. Následovala významná světová koncertní pódia a nahrávky oceňované prestižními cenami.
Jan Pěruška se věnuje i sólové koncertní kariéře, spolupracuje se známými sólisty, komorními soubory i orchestry, je vyhledávaným interpretem hudby 20. století. Připomeňme alespoň obnovenou premiéru Koncertu pro violu a orchestr Aloise Háby.
Od roku 2006 je Jan Pěruška profesorem violové hry na Akademii múzických umění v Praze. Že hru na violu u něj podceňovat nelze, o tom svědčí i věta pana profesora: když student nepracuje, má se mnou problém.
O své dojmy z živého vysílání s Janem Pěruškou se s námi podělila - podruhé i písemně - posluchačka paní Eva Budzáková. A připojila zajímavé informace a osobní zkušenosti, které bychom měli znát a vnímat. O nevidomém umělci Jana Budínovi totiž mluvil i náš host. A také o skladatelích, kteří psali pro violu, o jejich motivaci ke komponování, vyprávěl o svých studentech, ale také o vynikajících - a kupodivu? zároveň velmi náročných kantorech svých dětí. Zajímavých témat bylo mnoho, na mnohá další se nedostalo.
Nejlepším doporučením k poslechu Telefonotéky s violistou Janem Pěruškou je bezprostřední dopis naší poluchačky:
“Moc pozdravuji, a to při poslechu violy, pan Hlaváček by měl jistě radost! Či, jako dekadent, neměl? Těžko říci, ale ta báseň je překrásná! O něm a o poezii, ač ji mám ráda, psát nechci. Jen, nedostanu-li se k dalšímu, o notách pro nevidící. Dost brzy od vzniku Braillova písma, tedy už v předminulém století, byla snaha zaznamenávat hudbu, slepci bývali často varhaníci. Manžel má za sebou, zcela bez zraku, kariéru učitele hudby, na Deylově konzervatoři studoval ve stejném období jako Honza Budín. Nahrávka Kramářova klarinetového koncertu s Janem Budínem tu a tam zněla i v Českém rozhlase.
S notami se to tedy má tak, že jich nikdy není, nebylo a nebude dost. O to je vše lepší v literatuře, tam už lze vlastně cokoli oskenovat, poslechnout hlasovým výstupem či do Brailla vytisknout. Naprosto chápu, že Honza potřeboval, ač noty existují dávno, přediktovat. Tiskárna v Krakovské ulici vždy dělala co mohla, ale stejně, ač pár opisovačů pracovalo doma, někdy člověku, i mému muži, nezbylo, než si nechat diktovat. A pak je ještě ta cesta mezi prsty a hlavou. Nestačí si jednou přehrát, nutno je učit se (třikrát tentokrát nestačí), pak teprve může člověk vystoupit. Za rok pěknou hrst skladeb pro žáky, buď předvést nebo i hrát s nimi, sem tam "drobnost" na učitelský koncert, tak to měl manžel, nebo velké "klády" pro profesionální vystoupení, jak známe Honzu Budína. A nejsme všichni hudebně nadáni, to je asi pověra, ale nám dali učitelé i slušný základ, aby také ti z nás, kdo nehrajeme, mohli být poučenými posluchači.
Karel Emanuel Macan sám opisoval knížky, z jeho iniciativy existuje dnes stoletá Zora, věnoval se po první válce "vzniklým" slepcům, vracel je do života, sám majíc podobnou neblahou zkušenost. Už ve 20. letech vycházela k Zoře příloha Hudebník - dnes to je spíš populárně naučný časopis, tehdy noty! Nuže, nebude čas se tím ve vysílání zabývat. S vděkem za krásné hraní Macana i teď sólo na violu, přepošlete, prosím, panu Pěruškovi. A za překrásné hudební chvíle v Praze! Je dobře, že pořád někdo hraje tak dobře a s takovou láskou! Upřímně zdraví Eva Budzáková z Lanškrouna."
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
