S Janem Palachem ve vzájemné úctě. Poslechněte si vzpomínky jeho spolužáků z ledna 1969

28. leden 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Manifestace po úmrtí Jana Palacha 20. ledna 1969

Vysílání Studia mladých českého rozhlasu z 20. ledna 1969 je křehkým svědectvím šesti Palachových spolužáků, které ještě nemoderuje žádná ideologie.

Láďa, Pavel, Štěpán, Pepík, Libor a také Honza se s Janem Palachem stýkali v posluchárnách univerzity, v menze a ve studentských kolejích na Jarově. Zasaženi zprávou o jeho činu přemýšlí nad tím, jak ho vlastně znali.

Radiodokument pro pamětníky
Připravili: Tomáš Černý, Viola Ježková
Premiéra: 28. 1. 2021

V pondělí 20. ledna 1969 byl v rámci vysílání Studia mladých v programové řadě Večer po neděli odvysílán příspěvek redaktora a moderátora mládežnického vysílání Milana Rykla. Na rozdíl od většiny zpráv v tehdejších médiích se redakce mládežnického vysílání rozhodla ponechat hlasy Palachových spolužáků bez dodatků a výzev. Jejich hloubavý sebezpyt, nejistota i pocitová nejednotnost mluvila sama za sebe.

Jan Palach s rodiči

Dvacetosm minut pořadu Večer po neděli přináší svědectví křehké a v určitém ohledu výstřední. Báseň Lev Karla Šiktance otevírá téma činu Jana Palacha poněkud překvapujícím způsobem. Svrchovanost „lvího gesta“ ještě nepodléhá žádnému názoru ani ideologii. „ Sám sobě žehnám…Sám sobě loupím… Sám sobě pánbůh si na nebesa vstoupím… Co je mi do psů, jimž úzko je z mé hřívy?“ A ze stejného místa obtáčí události posledních dní i studiová verze písně I did it my way.

Dvacetosm minut vysílání Večera po neděli jsme nechali v jeho plné délce, byť se jeho hudební pasáže mohou jevit současnému posluchači příliš dlouhé. Použitá hudba, její délka i styl jsou pro nás nedílnou matérií pořadu díky níž se dostáváme do jiných časů i tempa poslechu.

V čele smutečního průvodu nesli studenti transparent s heslem Věrni zůstaneme, standartu s československým státním znakem, státní i smuteční vlajky a portrét Jana Palacha

Samotný pořad Večer po neděli doplnil znalec rozhlasové historie a reportér Tomáš Černý dalšími archivními záznamy, které dobře ilustrují kontext vysílání Studia mladých a tedy i jeho jedinečnost. Celá společnost, včetně médií se ocitala v šoku a převládající způsob jakým se o činu Jana Palacha v rozhlase mluvilo, spočíval spíše ve výzvách, aby ostatní mladí lidé Palachův čin nenásledovali. Tomáš Černý k tomu dodává:

„I při jen letmé znalosti osudu Jana Palacha jsme schopni dnes pojmenovat jeho motivace a emoci, kterou u nás tento příběh vyvolává. Ale bezprostředně po Palachově činu to nebylo vůbec tak jednoznačné. Především tu byla nejistota, co přesně se stalo a také proč. Rozhlasoví redaktoři (a mnozí novináři obecně samozřejmě) se snažili zjistit detaily, poskládat dohromady obraz celé věci a – jak zdůrazňuje ve svých vzpomínkách někdejší reportér Vlado Príkazský – zajistit pokud možno, aby se podobná tragédie už neopakovala.

Čtěte také

Proto také v Mikrofóru i jiných relacích vystupovaly nejrůznější osobnosti apelující všemi myslitelnými způsoby na mladé lidi, aby nenásledovali Pochodeň č. 1. Dnes víme, že se jim to nepodařilo a známe také příběh Jana Zajíce. To všechno ale tehdy nebylo tak zřetelné jako dnes.“

I proto se Milan Rykl vydal za Palachovými spolužáky, výsledný rozhovor, který s nimi natočil je komponován od opatrného singuláru k nejednoznačné a rozporuplné pluralitě s otevřeným koncem.

autoři: Viola Ježková , Tomáš Černý
Spustit audio