Ruský tisk vzpomíná na Jelenu Obrazcovovou
Jelena Obrazcovová (1939) byla jednou z posledních hvězd operní sovětské scény. Stala se jí v epoše, kdy sovětští umělci vyjížděli jen na zahraniční zájezdy sjednané nadřízenými úředníky; ti mladí nesměli studovat (ani zadarmo) u prvotřídních západních pedagogů, podepisovat smlouvy se světovými gramofonovými firmami, a tak dále.
Pokud vynikali mimořádným talentem a pílí, navíc charismatem a bojovností, získali oficiáloní uznání a stali se miláčky domácího obecenstva. To byl případ Jeleny Obrazcovové. Dětství prožila ve válečných krytech blokádou ochromeného Leningradu. Po válce dostala od tatínka několik gramofonových desek s italskými zpěváky – sedmiletá holčička se rozhodla, že chce být také zpěvačkou. Doma jí tak nejistou profesní budoucnost rozmluvili; na otcovo přání začala studovat na radiotechnické fakultě, kde vydržela celý jeden rok. Načež ji přijali na konzervatoř; otec s ní za trest rok nemluvil. Během studia zvítězila v několika pěveckých soutěžích; ještě jako studentce jí nabídlo angažmá Velké divadlo v Moskvě.
Školský systém v Rusku známkuje opačně než ten náš; při závěrečných zkouškách na konzervatoři dostala Jelena Obrazcovová ze zpěvu pět plus, což se nepodařilo nikomu před ní, ani potom. Ve Velkém divadle debutovala čtyřiadvacetiletá mezzosopranistka v opeře Modesta Petroviče Musorgského Boris Godunov. Na této scéně se seznámila s dirigentem Algisem Žurajtisem; narodila se jim dcera, ale po dvaceti letech šťastného manželství Žurajtis zemřel. Osudovou ztrátu se snažila přehlušit usilovnou prací: založila soutěž operních pěvců, dobročinnou nadaci, Kulturní centrum a Akademii hudby - jejího otevření se bohužel nedožila.
Srdce Jeleny Obrazcovové se zastavilo před týdnem v pondělí 12. ledna na německé klinice v Lipsku, kde strávila posledních šest týdnů života v boji s těžkou chorobou, s níž se nesvěřila ani své rodině.
Naposledy vystoupila na velvyslanectví
Poslední koncert se konal začátkem listopadu na italském velvyslanectví v Moskvě u příležitosti padesátého výročí recipročních zájezdů Velkého divadla a milánské La Scaly. Nedlouho předtím pro ni uspořádalo její Velké divadlo opravdový Ples v opeře, na němž v kruhu přátel a obdivovatelů z celého světa oslavila červencové pětasedmdesátiny.
K nejslavnějším rolím Jeleny Obrazcovové patřily dvě, které svědčí o obdivuhodné šíři jejího talentu: Bizetova Carmen a stará hraběnka z Čajkovského Pikové dámy. Její jméno nosí planetka číslo 46 23. Patří k těm několika operním divám, pro niž se zastavilo představení, přičemž nejednou: obecenstvo v extatickém nadšení nedalo jinak a paní Obrazcovová musela árii zopakovat.
Vystupovala s největšími kolegy a dirigenty své doby. V poslední době rozšířila značně repertoár: zpívala jazz, rapovala, iniciovala obnovu Michajlovského divadla v Petrohradě, nechala se obsadit do dvou činoher v režii Romana Vikťuka. A psala verše.
Rakev s tělem Jeleny Obrazcovové přiletěla z Lipska do Moskvy v noci na středu 14. ledna, kde na ni čekali sólisté Velkého divadla. Oficiální rozloučení se konalo ve středu dopoledne na scéně Velkého divadla; navzdory ruským zvyklostem bylo vyhověno nebožčinu přání a rakev zůstala uzavřená. Alexandr Sokolov, rektor Moskevské konzervatoře, informoval přítomné o tom, že letos 8. února měl koncert Jeleny Obrazcovové zahájit provoz Malého sálu konzervatoře. Rozhodli jsme se, že na památku velké pěvkyně uspořádáme koncert jejích žáků a kolegů, řekl Sokolov.
