Ruské disko v německém filmu

V devadesátém roce odešel z Moskvy do Berlína „jen s lahví vodky“ a bez znalosti němčiny, říká o sobě jeden z nejúspěšnějších německy píšících spisovatelů Wladimir Kaminer, u kterého si čtenáři cení především humor a nadhled, s jakým pozoruje a popisuje pestrý život v multikulturním Berlíně.

Proslavil jej už soubor krátkých povídek Ruské disko, nazvaný podle tanečního večera ruské hudby, který v 90. letech začal provozovat v proslulém berlínském klubu Tacheles. S nezaměnitelným suchým humorem a sebeironií nejprve vypráví o své emigraci z rozpadajícího se Sovětského svazu do Berlína, poté o problémech, které zažívá, když se pokouší začlenit do života německé metropole.

Ruské disko – to je příběh trojice kamarádů – Vladimir, Miša a Andrej přijíždí bezprostředně před německým znovusjednocením do východního Berlína hledat štěstí a samozřejmě i lásku. Jeden chce být hudebníkem, další sní o bohatství a Vladimír ještě přesně neví, co by chtěl, což jej ale netrápí. Zabydlí se na sídlišti v Marzahnu a většinu času stráví pitím piva z plechovky, které záhy co by první krok ke kariéře, začnou prodávat. Pak se odehraje mnohé, třeba konflikt s vietnamským prodavačem cigaret, výlet k jezeru, první láska, první koncert, návštěva rodičů z Moskvy, konflikty, usmíření.

Kvůli struktuře knihy skládající se z epizod a anekdotických příběhů se zpočátku vůbec neuvažovalo o její filmové verzi. Trvalo devět let než se scénáře a poprvé i režie se chopil Oliver Ziegenbalg. To, co Kaminer bravurně popsal ve svém bestselleru, na plátně ovšem pokulhává a změnilo se v klišé.

Filmová verze knihy, které se prodalo téměř půldruhého milionu, je spíše komedie o hlučných Rusech, kteří od první minuty v Berlíně nelogicky hovoří perfektní němčinou. Hlavní role tří ruských přátel navíc režisér obsadil německými herci, což je v tomto případě docela na škodu. Zejména v případě autora – tmavovlasého ruského žida ztvárnil Matthias Schweighöfer, prototyp blonďatého Němce. Jde o jednoho z nejvíce obsazovaných mladých herců současnosti, který si loni zahrál ve dvou snímcích, které i režíroval.

Film je pokusem udělat z několika lakonicky krátkých příběhů knižního bestselleru jeden celovečerní. Ti, kteří knihu četli, z ní ve filmu najdou mnohé, něco je naopak dotvořeno. Pro pointu drobných příběhů lze ovšem po shlédnutí snímku doporučit přece jen sáhnout po bestselleru.