Ruská zavařenina přináší nevolnost v duši – recenze

02910147.jpeg
02910147.jpeg
Ruskou zavařeninu nabídlo svému publiku ostravské divadlo Komorní scéna Aréna. Na kulinářský zážitek sice nedošlo, ale diváci si přesto přišli na své.

Ludmila Ulická je současná ruská básnířka, prozaička a dramatička. Ve své prozatím poslední divadelní hře Ruská zavařenina, kterou v režii Ivana Rajmonta uvedla ostravská Komorní scéna Aréna, pojednává o životě současné ruské rodiny žijící nedaleko Moskvy v domě, kde nic nefunguje. Je neustále vypínána elektřina, z kohoutku neteče voda, zato střechou protéká déšť. Podtitul hry zní: Barák nám všem padá na hlavu, a všem je to fuk.

V rodině žijí osoby, jejichž předobrazem jsou postavy z Čechovových her. Hlavní situace vychází ze hry Višňový sad, dokonce začátek i konec hry je téměř kopií začátku i konce slavné Čechovovy smutné komedie, jen jakoby přenesené do dnešních dnů.

V textu najdeme odkazy i na další Čechovova dramata, jsou zde variace situací a dialogů ze Tří sester, Racka i Strýčka Váni. Právě text hry je jednou z největších hodnot této inscenace. Je téměř učebnicovou ukázkou postmodernismu v dramatické tvorbě. Příkladná je práce autorky s intertextualitou. Je zde mnoho vztahů k jiným textům, celkem prosvítají vztahy známé z příběhů a postav jiných her, a vše odkazuje k jedinému známému rčení: všechno souvisí se vším. Znalost Čechovova díla však není pro diváka podmínkou porozumění, souznění ani katarze. Ruská zavařenina je naprosto svébytné dílo.

Důmyslná dramaturgie řadí Komorní scénu Aréna k těm divadlům, jejichž repertoár nemá ani špetku podbízivosti, a všechny zde uváděné tituly se vyjadřují k aktuálním problémům současného světa.

Scénograf Martin Černý navrhl scénu evokující slavnou minulost rodiny: bohatá knihovna, křišťálový lustr, mezonetový byt. Všechno ale jeví známky nefunkčnosti, opotřebovanosti a rozpadání se, například v podlaze bytu je shnilé prkno přikryté kobercem, o který všichni zakopávají. Kostýmy Marty Rozskopfové dotvářejí charaktery jednotlivých postav.

Režisér Ivan Rajmont důsledně a do detailu pracuje se všemi viditelnými a skrytými významy, které autorka do textu hry vložila. Výsledkem je obraz rozkládajícího se světa, rozkládající se rodiny a rozpadajících se osobností, které v konečném důsledku jen přežívají ze dne na den a bezmocně čekají, kdo jim z jejich tristní situace pomůže. Nikdo takový však nepřichází, a ani přijít nemůže. Svět vědeckých pracovníků, ctihodných správců majetků, tvořivých a vzdělaných lidí i odpovědných a poctivých řemeslníků se totiž vlivem odvrácení se od tradičních hodnot mění ve svět plný falešných hodnot a parazitujících podnikavců a příživníků.

Herecký soubor Komorní scény Aréna je v současnosti jedním z nejlepších činoherních souborů v České republice vzhledem k vyrovnanosti vysokých interpretačních kvalit všech hereček a herců, kterými disponuje.

I když se na scéně pohybuje deset postav, nelze ani jednoho z jejich představitelů vyzdvihnout nad ostatní: všichni podávají naprosto vrcholné herecké výkony. Jestli někdo hledá naplnění termínu herecký koncert, najde ho právě zde. Přestože téma hry je vážné, představení je mimořádně zábavné. Je to způsobeno zejména humorem, se kterým režie staví jednotlivé situace, a samozřejmě hereckým podáním jednotlivých situací. Diváka sice vzhledem k obsahu občas až mrazí z toho, čemu se to vlastně směje, ale tak to v případě podobných téměř absurdních komedií bývá.

V závěru hry jedna z hlavních postav říká: „Nadřeli jsme se dost! Přišel čas odpočívat! Tady bude nejkrásnější místo na světě! Uděláme tu jezero a uprostřed nechám postavit umělý ostrov! A na něj povedou čtyři mosty! A všechny křišťálové! A bude sem chodit spousta lidí, miliony lidí! Z celé země! Z celého světa! Číňani! Japonci! Eskymáci! Všichni! A všichni s prachama! Jak říká Puškin: Vlajky všech zemí k nám na návštěvu pojedou! Tady bude Disneyland!“

Komorní scéna Aréna má v Ruské zavařenině na repertoáru inscenaci vážně aspirující na titul inscenace roku.