Ruská klasika na břehu řeky Volhy. Festival Divadlo zahájil 27. ročník představením Bez věna podle Ostrovského

Bez věna
Bez věna

Jako ženskou variaci na knížete Myškina označuje ruská divadelní kritika hlavní hrdinku Larisu z inscenace Bez věna, kterou podle Ostrovského dramatu zrežíroval Dmitrij Krymov. Představením této inscenace zahájil svůj 27. ročník mezinárodní festival Divadlo v Plzni.

Dmitrij Krymov je nejen slavným ruským režisérem a výtvarníkem, ale také synem významného ruského režiséra Anatolyje Efrose, který po sobě zanechal nejen důležitý režijní odkaz, ale také filmy a především knihy, které jsou dodnes zásadním studijním materiálem pro posluchače divadelních fakult. Kromě toho byla jeho matka divadelní vědkyní. Všem, kteří znají tuto rodinu, je jasné, že pro Dmitrije Krymova nemohlo být snadné vymezit si svou vlastní pozici ve světě divadla. Do tohoto světa vstoupil jako výtvarník a jeho první divadelní počiny se pohybovali v rovině scénografie. Vizualita také výrazně ovlivnila jeho první režie. A myslím si, že i dnes, když pracuje více s herci, je pro něj důležitá právě „forma“ představení. Je to pro něj určitý prostor hry, protože i on sám je velmi hravý. Představitelka hlavní ženské hrdinky Larisy – Maria Smolnikova – představila osobnost režiséra Dmitrije Krymova.
Marija Smolnikova

Z inscenace Bez věna

Tentokrát bere Dmitrij Krymov do hry text Bez věna, který zkracuje a upravuje. Alexandr Nikolajevič Ostrovskij hru Bez věna napsal na konci 19. století. V Krymově inscenaci je největší pozornost věnována hlavní ženské hrdince Larise, dceři z chudé šlechtické rodiny. Má si vzít movitého majitele lodní dopravy Paratova, který však přijde o majetek a volí sňatek s bohatou nevěstou. Larisa poté přijímá nabídku k sňatku úředníka Karandyševa. Vyhlídka na život bez lásky ji děsí a zvažuje, jak z bezvýchodné situace uniknout.

Dalo by se říci, že tato hra je ruskou klasikou, takovým naším národním pokladem. V takovém případě ale občas hrozí, že režisér sklouzne do tradičního pojetí a bude se držet tradičního kánonu. Což ale není případ Dmitrije Krymova. Tento text vnímá v současném pojetí, témata mu připadají výsostně aktuální. Někoho pak může trochu provokovat aktualizace něčeho tradičního, nicméně to je podle mě cíl Dmitrije Krymova – spojit minulost a současnost a najít jazyk, který tento vztah bude tlumočit.
Marija Smolnikova

Inscenace režiséra Dmitrije Krymovaje je společným projektem Divadelního souboru Školy dramatického umění z Moskvy a producenta Leonida Robermana. Stala se součástí série s názvem Laboratoř Dmitrije Krymova podle děl ruských klasiků.

Z inscenace Bez věna

Režisér zasazuje děj do nehostinného polorozbořeného prostoru, který působí jako nedokončená opuštěná stavba. Syrovému prostředí dominuje obrovská plazmová obrazovka, na které téměř nepřetržitě běží fotbalový zápas Ruska proti Nizozemsku. Je to jeden z vizuálních prostředků pro zdůraznění rezignovanosti společnosti v kontrastu proti existenciálnímu boji hlavní hrdinky.

Larisa není snadno uchopitelná hrdinka. Ona je v něčem také slaboch, zvláště v momentech, kdy se řídí tím, co jí bylo přikázáno matkou. Na druhou stranu z ní ale čiší lidská čistota a krása. Larisa má dobré srdce, o čemž ale zase začneme pochybovat ve chvílích, kdy je nelítostná ke svému nastávajícímu Karandyševovi. Tudíž její charakter je proměnlivý a nejednoznačný. Larise by v dnešním světě bylo těžko. Podle mě postrádá vnitřní sílu. Jako by pořád jen padala a padala.
Marija Smolnikova