Rusalka v MET: režijní prázdnota, Wagner a globální česká stopa

27. únor 2017

Nová Rusalka v Metropolitní opeře v New Yorku se přirozeně stala i českou operní událostí. Uvedení nejlepší Dvořákovy opery (ne-li nejlepšího jeho díla vůbec) nabídlo nemilosrdné srovnání kvality zpěvu, přičemž čeští recenzenti často opisovali ze zahraničního tisku, aby si náhodou se světem nezadali.

A tak se šíří zvěst o tom, že představitelka Rusalky, lotyšská pěvkyně Kristina Opolais, nebyla tak úplně ve formě, třeba jako tenkrát v Mnichově, kdy v památné, provokativní inscenaci Rusalky hrála dívku týranou šíleným otcem kdesi v podzemí (přímý odkaz na sklepní tragédie v Rakousku). Inu, když to psal Observer, bude to asi pravda.

Recenze v Obseveru byla téměř bezohledná, protože ztrhala všechny pěvce a ponechala „zlatou palmu“ jen pro Jamie Barton, která zpívá Ježibabu. Kristina Opolais se ale nemusí za nic stydět, její Rusalka byla pěvecky silná, rozhodně dramatičtější než její herectví. Stačilo pak udělat malý pokus – pustit si několik Rusalek od jiných pěvkyň – aby bylo zjevné, že Opolais patří k nejlepším Rusalkám, nikoli na chvost žebříčku. A už vůbec není pravda, že ji chyběla dobrá výslovnost češtiny a proto i špatně frázovala. Opak je pravdou, při obecné obtížnosti českého jazyka je to obdivuhodný výkon (to platí o většině ostatních pěvců, mimochodem: jak asi zpívají čeští pěvci francouzsky, italsky či německy, když je poslouchá rodilý mluvčí?).

Opolais suverénně obstojí i ve srovnání s českými interpretkami, dokonce i v porovnání s ikonickou interpretací Gabriely Beňačkové, jejíž zpěv v nahrávkách pomíjí dramatické temné napětí opery, její spodní proudy a mění se v přeromantizovanou lyrickou krásu. Nemůže za to možná ani tak paní Beňačková, jako spíše česká tradice neškodného pohádkového výkladu Dvořákovy opery, což je zřejmě obecnější místní sklon k lyrizaci všeho, jak si dávno povšiml Milan Kundera.

Inscenace MET se od tohoto českého proudu překvapivě moc neodchýlila. Režisérka Mary Zimmerman porozuměla Dvořákovi jako zastydlému romantikovi a podle toho také režie vypadala. Přesněji nevypadala vůbec, protože o režii fakticky nešlo. Byla to spíše série jakýchsi asociací, přičemž chyběl spojovací prvek, klíč k rozumění a k poslechu Rusalky. Těžko zdůrazňovat hlubinné psychologické proudy, když se musíte neustále propracovávat romantickými ornamenty a kostymérstvím.

Pro české publikum bylo zajímavé sledovat, jak české operní zlato vykládají zahraniční umělci, kteří k němu nepřistupují s tradiční národní úctou, ale hlavně vidět kontext, v jakém o něm přemýšlejí. Pokládat otázku, zda Dvořák kopíruje Wagnera, bychom si jako Češi asi vůbec nedovolili (rozhodně ne v přímém mediálním přenosu), a přitom už začátek opery, v níž jakoby náhodou zpívají tři vodní žínky stejným stylem jako tři dcery Rýna v Rheingoldu, vyvolává skoro pavlovovský reflex – Wagner! Wagner!

Problém originality a wagnerovské variace či plagiátu v Rusalce o pauze šalamounsky vyřešil Vodník Eric Owens, když v rozhovoru prohlásil, že „v Rusalce je spousta Wagnera, ale také Pucciniho, ale není to nějak ve zlém dělané, je to inspirace přijímaná asi tak jako to dělají děti“. Dirigent Mark Elder k tomu později dodal: „Wagner dal Dvořákovi techniku, koncept pro práci, kterou Dvořák naplnil svými silnými, tanečně laděnými hudebními náměty.“

Dvořák je tedy český originál, který však roste z globálního hudebního kmene. Bez něho by byl poloviční a nikdy by asi nezůstal součástí neohratelného globálního proudu hudebních dějin.

Rusalka v MET se režijně – tedy jako operní Gesamtkunstwerk – moc nepovedla. Pro české publikum to přesto bylo velmi důležité setkání se světovým uměním (ano, přenosy z MET jsou hlavně mediální show, ale vycházejí z umění), nejen v pěvecké oblasti (chuťově rozmazlený kritik Observeru promine), ale i ve způsobu, jak se o díle otevřeně a bez předsudků přemýšlí. Globální česká stopa – bez nánosů šovinismu a omezeného národovectví.

autor: Petr Fischer

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.