Rozhoupaný dech Herty Müllerové – nobelistky, která bude hostem na letošním Světě knihy
„Tyto knihy se polykají jako hořké pilulky,“ charakterizuje česká překladatelka dílo německy píšící spisovatelky rumunského původu. Literární pásmo o životě a díle nositelky Nobelovy ceny za literaturu Herty Müllerové připravila Radka Denemarková, která do češtiny převedla většinu jejích dosud v tuzemsku vydaných románů a povídkových souborů. „Jakmile člověk vezme do ruky tužku a papír, je možné úplně všechno...“ Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Významná představitelka německé literatury Herta Müllerová přijala pozvání na letošní veletrh Svět knihy v Praze. V rámci doprovodného programu Českého rozhlasu Vltava se s ní můžete setkat v pátek 10. května od 18:00 v hlavním sále, moderuje Petr Gojda.
Před dvaceti lety, v roce 1999, byla tehdy ještě v českých zemích neznámá autorka Herta Müllerová hostem Pražského festivalu spisovatelů. Pro její život, osobní i spisovatelský, a koneckonců i pro české čtenáře to byla svým způsobem chvíle zlomová. O návštěvě sice nelze dohledat žádný záznam, přesto jako by sem vnesla cosi ze síly člověka odmítaného domovinou, osobnosti, která je nucena prosadit se navzdory jazyku i vládnoucí moci. Něco z tohoto charismatu možná už rezonovalo s názory čerstvé absolventky doktorského studia a vědecké pracovnice ÚČL AV ČR, autorky monografie o Evaldu Schormovi Radky Denemarkové.
Radka Denemarková: Každý román si zaslouží vlastní jazyk
Spisovatelka Radka Denemarková loni vydala osmisetstránkový román Hodiny z olova inspirovaný cestami do Číny.
K jejich setkání skrze nejdůležitější nástroje, jimiž vládnou – slova – došlo o deset let později, poté, co první obdržela Nobelovu cenu za literaturu a druhá vydala román Peníze od Hitlera. Za něj mimochodem získala svoji první z dnes už čtyř cen Magnesia Litera. Právě tímto dílem se Denemarková začala výrazně prosazovat v českém, a posléze i v německém literárním prostoru. Potřeba upozorňovat na nebezpečí totalit v dějinách i v každém člověku je dalším momentem, který obě spisovatelky spojuje a nepochybně porozumění v této rovině vedlo k tomu, že Radka Denemarková je „dvorní překladatelkou“ Herty Müllerové.
Překládat neznamená pouze nahrazovat, tedy nalézat povědomé slovo vlastního jazyka pro slovo cizího jazyka. Musí to být slovo ve všem všudy odpovídající – a to je mnohem komplikovanější. Je nutné znovu rozeznít tón originálu.
Herta Müllerová
První knihou „německy píšící spisovatelky rumunského původu“, byl povídkový soubor. Překážkami dílu kladenými by bylo možné představit životopis samotné autorky. Herta Müllerová se narodila roku 1953 na západě Rumunska, ve vesnici, kde žila německá menšina pronásledovaná jak na konci druhé světové války (její matka byla deportována do sovětského pracovního tábora), tak později během totalitní vlády Nicolae Ceaușesca. Vystudovala germanistiku a romanistiku na univerzitě v Temešváru, pracovala jako překladatelka technických textů i učitelka. Když se snažila o vydání své prvotiny, byla přinucena k razantní cenzuře (vadilo slovo „zavazadlo“ kvůli asociaci na emigraci, nebo „břicho“ jako neslušný výraz). Vydání se podařilo roku 1982, o pět let později byla Müllerová mezi dvanácti tisíci etnickými Němci, kteří obdrželi vízum do Spolkové republiky Německo.
Její debutní kniha vyšla v českém překladu pod názvem Nížiny v roce 2014. Tuzemští čtenáři už znali romány Cestovní pas (česky 2010), Srdce bestie a Rozhoupaný dech (obě česky 2011), jistě zásluhou zmíněné Nobelovy ceny.
Překládat Rozhoupaný dech znamenalo, že za sebou vláčím vozík s uhlím, vápnem, nosím pytle s cementem. A autorka s vrbovou píšťalkou v koutku úst mě popohání.
Radka Denemarková
Respekt k překladatelce svého díla do češtiny vyjádřila Herta Müllerová u příležitosti předávání cen Magnesia Litera. Za překlad románu Rozhoupaný dech ji Radka Denemarková dostala v roce 2011. Herta Müllerová tehdy řekla: „Já bych se překládat neodvážila, ačkoliv rumunsky mluvím perfektně. Vždyť překládat neznamená pouze nahrazovat, tedy nalézat povědomé slovo vlastního jazyka pro slovo cizího jazyka. Musí to být slovo ve všem všudy odpovídající – a to je mnohem komplikovanější. Je nutné znovu rozeznít tón originálu. Umění překladu je umění nahlížet slova, abychom viděli, jak tato slova vidí svět. Překládání vyžaduje vnitřní posedlost, která odlišnosti přiblíží co nejtěsněji originálu. Dostat se do tak blízkého očního kontaktu se slovy je velice obtížné.“
O náročnosti ostatně věděla překladatelka velmi dobře, v poznámce ke knize píše: „Překládat Rozhoupaný dech znamenalo, že za sebou vláčím vozík s uhlím, vápnem, nosím pytle s cementem. A autorka s vrbovou píšťalkou v koutku úst mě popohání. Je to posedlost. Energie posedlosti musí být znát. Líbí se mi jednoduchý a přitom chirurgicky přesný a lyrický jazyk, kterým popisuje paradoxně těžké téma totality. A přitom jí to literární vědci a kritici zpočátku vyčítali. Ale je to jako v životě – jakmile člověk vezme do ruky tužku a papír, je možné úplně všechno.“
Připravila: Radka Denemarková
Ukázky čte: Anita Krausová
Spolupráce na pořadu: Milena M. Marešová
Natočeno v roce 2019.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
