Romantika mezi inovací a konvencí

6. říjen 2003

Po relativně zdařilých komediích nabídla Mahenova činohra Národního divadla v Brně ranou tragédii Friedricha Schillera Don Carlos, infant španělský (1787). Odcházející šéf souboru Zbyněk Srba ji uvedl jako součást repertoárové linie svých velkých jevištních "pláten" (Marie Stuartovna, Tomáš Becket, Král Jan aj.).

Rozsáhlé veršované drama, na jehož několika variantách pracoval Schiller řadu let, nás zavádí do druhé poloviny 16. století, kdy absolutistické Španělsko "zlatého věku" krutě potlačovalo vzpouru svobodomyslné nizozemské kolonie. Autor, ač pozdější profesor dějepisu v Jeně, uchýlil se v něm k četným historickým nepřesnostem a zkreslením, a to ve snaze nechat naplno zaznít dobovým analogiím a idejím hnutí "Sturm und Drang" o nadčasovém boji člověka proti jakékoli despocii, násilí a útlaku.

Inscenace Schillerova Dona Carlose v Národním divadle Brno

Dramaturg Miroslav Plešák měl hned zkraje v ruce důležitý trumf: zbrusu nový převod zkušeného germanisty, prozodického teoretika i praktika Ludvíka Kundery, který v moderně cítěném "obrozeném" blankversu přeložil kompletní text i s představou, že jej hned poté zasáhne razantní zkrácení.

Inscenátoři, mezi nimiž nechyběli osvědčený skladatel zjitřující partitury Vladimír Franz a scénografka Jana Zbořilová, si byli vědomi nejen neúnosné délky původní předlohy, ale i tradičních schillerovských úskalí - schematizace generačně politických konfliktů a černobílého rozvržení postav. Oproštěná výprava s průhlednými textiliemi na tazích má za dominantní prvek rozličně variovaný jehlan, sugerující dvorské ovzduší permanentního ohrožení.

Samotný režijní výklad však není příliš originální ani jednoznačněji zřetelný. Dá se vyčíst, že spíše nežli o zobrazení složitého spletence osobních i mocenských zákulisních intrik kolem trůnu (jejich osnovateli i případnými oběťmi jsou např. Králův pletichářský zpovědník Domingo Jaroslava Dufka, drsně vojácký Vévoda z Alby Ondřeje Mikuláška, zradou se mstící Princezna z Eboli Moniky Dudkové, neúprosný slepec Nejvyšší inkvizitor Ladislava Lakomého a koneckonců i Mejzlíkův úkladně zastřelený Markýz Posa) usilují o analýzu vnitřního zápasu konkrétních charakterů v mezních situacích, neubrání se však občasné statičnosti nebo vnějškové ilustrativnosti (závěr tříhodinového večera).

Zuzana Slavíková v roli královny Alžběty

Výrazněji nežli v případě hlavního hrdiny, jemuž mladý Petr Bláha propůjčil nejeden rys předchozího nonkonformního Hamleta, cítím tento niterný svár rozumu a citu u hrdé královny Alžběty (Zuzana Slavíková) a zejména u nejpřesvědčivější figury nastudování, krále Filipa II. Panovníka, vědomě se obklopujícího "líhní fíglů a pokrytců", vykreslil František Derfler v širokém oblouku - od etiketu vymáhajícího nepřístupného monarchy i krutovládce pochybujícího o důsledcích svých rozhodnutí přes inkvizicí plísněného a manipulovaného pokorného křesťana po lidsky zcela osamělou bytost, které zůstává odepřen dar prostého přátelství, lásky i rodového pokračování obětovaným synem.

Inscenace Dona Carlose se rodila za nepříznivého ovzduší dosti nepřehledných personálních změn v klíčových postech brněnského ND. Možná i to je jeden z důvodů, že očekávané umělecké naléhavosti zůstala něco dlužna.

autor: Vít Závodský
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.