Roman Ráž: Pozvání spravedlivých. Když se hra na spravedlnost zvrtne

V letech 1964–1969 dodal Roman Ráž do rukou dramaturga brněnského rozhlasového studia Karla Tachovského rovných devět původních her, o jejichž realizaci se podělili režiséři v Brně a v Praze. Z natočených inscenací se v archivu zachovaly Ruce nad vodou (1965) a Pozvání spravedlivých (1969).

S nástupem normalizace a nejspíš i v souvislosti s vynuceným odchodem Karla Tachovského z brněnské redakce nastává ve spolupráci Romana Ráže s Českým rozhlasem desetiletá césura. Až začátkem osmdesátých let se jeho jméno zase objevuje v záhlaví rozhlasových her Benda to zatrhne aneb hrdina seriálů (1982), Paměť kamene (1983), a také u několika dílů nekonečného seriálu Jak se máte Vondrovi?, patrně zásluhou dramaturgů Ivana Škapy a Jaromíra Ptáčka.

V dalších letech na konto Romana Ráže v rozhlasové produkci přibývají tituly jako vánočně laděná Hodina pod radniční věží (1986), desetidílný cyklus Neodeslané dopisy (1989), na mezigenerační vztahy zacílený Kámen v okně (1986), porestituční černá groteska Vymahač (2005).

„Pro rozhlas píši moc rád. Rozhlasová hra se svými možnostmi odehrát se kdekoliv, kam dosáhne myšlenka, se svou sugescí slova, přitahuje mě stále jako magnet. Nevím, byla-li ta první, kterou jsem slyšel, dobrá, nebo špatná. Ale moc bych si přál, aby některá má rozhlasová hra zaujala někdy někoho tak, jako zaujal mě oné vzrušené vánoční noci ten tajemný přístroj z nedokonalých sluchátek.“ (Roman Ráž, 1982)

Ústředním tématem většiny Rážových děl jsou otázky autenticity vlastní osobnosti, hledání mezí konformity, nutnost sebepoznání, zachování vlastního charakteru a morálky. Psychologická a etická problematika, která má často ráz až soudobé morality a obsahuje často prvky humoru a satiry, je charakteristická i nejen pro jeho rozhlasovou tvorbu.