Román jako téma k přemýšlení

3. červen 2002

Vltava - výchozí obrázek|foto:Český rozhlas Vltava

Světově proslulý nizozemský spisovatel Harry Mulisch, jehož otec pocházel z tehdy ještě rakousko-uherského Jablonce, je nositelem mnoha ocenění, jež nejsou pouze literární. Z jeho rozsáhlé tvorby je patrně nejznámějším dílem román Atentát, jehož filmová podoba byla oceněna Oscarem. Zásluhou nakladatelství Mladá fronta se k českému čtenáři dostává další autorův román Procedura, který vyšel v překladu Veroniky Havlíkové.

Román se zabývá kardinální otázkou naší doby, zda má člověk právo uměle vytvořit živý organismus. Tento mnoharozměrný problém (etický, biologický, filozofický, teologický, lingvistický) je včleněn do příběhu, jehož protagonistou je jednačtyřicetiletý mikrobiolog Victor Werker, který se pomocí vědy pokouší stvořit život. A také na to doplatí. Román Procedura je důmyslně konstruovaný, s neméně důmyslnou motivickou výstavbou. Je komponován do tří částí - Spisů, nazvaných Mluvení, Mluvčí, Rozmluva, dále rozdělených do kapitol. Z uvedených názvů je mimo jiné zřejmé, že autora zajímá i reflexe řečového aktu a procesu vypravování, způsob, jak vzniká příběh. Vzájemnou korespondenci reálných a literárních faktů podtrhuje autorovo zacházení s autentickými událostmi a osobami (skutečná jména ze světa vědy, společnosti). Účin prózy vychází z mnohonásobné významové zatíženosti, vzájemného sepětí a zrcadlení jeho jednotlivých strukturních složek - nejprve autor vtahuje čtenáře do procesu tvorby, poté oživuje legendární pokus rabiho Löwa s Golemem, aby posléze rozvinul příběh hlavního hrdiny, nazíraný ze subjektivní i objektivní výpovědní perspektivy hrdinou i vypravěčem.

Nizozemský spisovatel Harry Mulisch|foto: richmondreview.co.uk

V závěrečné části, uvedené mottem z Procesu Franze Kafky, vstupuje do příběhu detektivní zápletka a definitivní tečku románu tvoří zavraždění hlavního hrdiny dvěma neznámými muži. Je to trest za to, že člověk hřeší umělým vytvořením živého organismu proti Bohu, přírodě či základnímu mravnímu kodexu vůbec? Nebo hrdina dostává příležitost po hádance života rozluštit i hádanku smrti? Nebo je to pouze efektní ukončení sofistikovaného románu? Ostatně jak čteme v doslovu ke knize, už v počátcích své spisovatelské dráhy Harry Mulisch napsal: Ne spisovatel, ale čtenář musí mít fantazii. Čtenář není divákem divadelní hry, nýbrž hercem, který ztvárňuje všechny role. Četba je jeho nejslastnějším tvůrčím činem. Spisovatel poskytuje text, jenž se však uměleckým dílem stane teprve prostřednictvím čtenářova talentu.