Romain Rolland: Liluli. Protiválečná groteska francouzského nositele Nobelovy ceny za literaturu
Podobenství o lidstvu slepě se ženoucímu do války vévodí neodolatelná Liluli, věčná iluze, za jejímž hlasem a půvaby se každý rád vydá za válečným hrdinstvím, byť i posmrtným... Protiválečnou grotesku Romaina Rollanda uvádíme v obnovené premiéře po více než třiceti letech. S Jaroslavou Adamovou, Václavem Voskou, Jiřím Sovákem, Janou Drbohlavovou, Josefem Kemrem, Františkem Filipovským a dalšími skvělými herci poslouchejte on-line po dobu jednoho měsíce po odvysílání.
Od roku 1904 pracoval Romain Rolland na svém stěžejním prozaickém díle, románu Jan Kryštof, jehož 10 částí vycházelo na pokračování až do roku 1912. V roce 1915 za něj obdržel Nobelovu cenu za literaturu, finanční částku s ní spojenou věnoval z větší části na zmírnění útrap lidí postižených první světovou válkou.
Po dokončení rozsáhlého románu, kterému se věnoval téměř deset let, toužil pustit se do méně svazujícího díla. Jak sám napsal: „Je to reakce proti desítiletí nevolnosti v brnění Jana Kryštofa, které sice bylo děláno na mou míru, ale nakonec mi bylo příliš těsné. Cítil jsem nepřekonatelnou touhu po volné galské veselosti, až bezohlednosti.“ Výsledkem této touhy byl především román u nás známý pod názvem Dobrý člověk ještě žije z roku 1919. A také divadelní groteska Liluli vydaná v témže roce.
Podobenství o lidstvu slepě se ženoucímu do války vévodí neodolatelná Liluli, věčná iluze, za jejímž hlasem a půvaby se každý rád vydá za válečným hrdinstvím, byť i posmrtným. Snad jen Polichinel, který se všemu směje a na hrdinství nevěří, by svůdné verbířce mohl odolat…
Nevím, jak často nebo zda vůbec o tomto „knižním dramatu“ velikého humanisty režiséři uvažovali, ale teď po poslechu mám pocit, že Liluli čekala právě na Jiřího Horčičku. Dovede nejen přesně vybrat interprety a přesvědčit je o svém osobitém pojetí každé inscenace, ale dovede i – a to je pro rozhlasové adaptace zvláště důležité – výborně pracovat s textem. Přitom herci jako Adamová, Kemr, Voska, Sovák, stávají se právě takovýmito příležitostmi skutečnými hereckými rozhlasovými osobnostmi.
Dagmar Šafaříková, Práce, 3. ledna 1966
Hru v překladu Jana Kopeckého pro rozhlas upravila Věra Vaňková. Part managera pro inscenaci napsal Jaromír Ptáček. Výtečnou rozhlasovou adaptaci režíroval Jiří Horčička, který pro ni využil přední herce své doby. Ve vltavské Hře pro pamětníky uvádíme inscenaci v obnovené premiéře po více než třiceti letech.
Související
-
Válečná léta připomínáme premiérou knihy Miloše Doležala i hudbu terezínských skladatelů
V době, kdy se svět ocitá v krizi, je dobré mít na mysli, že máme za sebou i krize mnohem horší. Není to ještě tak dlouho, co skončila druhá světová válka.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
