Robben Ford opět překvapil

21. říjen 2003

Z návštěv bluesového kytarového génia Robbena Forda se pomalu stává pravidelná podzimní koncertní událost. Za jeden rok stačil natočit novou desku, obměnit kapelovou sestavu a vydat se dvakrát do Prahy. Takřka do roka a do dne od prvního vystoupení naplnil v Lucerna Music Baru proroctví, se kterým se loni s aplaudujícími diváky oním nenápadným "see you later" loučil. A opět překvapoval. I ty, kteří si po rok starém zážitku mysleli, že už překvapeni být nemohou.

Skromně až plaše vyhlížející Ford stojí na přesném protipólu toho, s čím bývá blues obecně spojováno. To, co reprezentuje všem dobře známá hudba z filmové série Blues Brothers, tedy energií nabitá velkolepá šou plná chytlavých riffů, křičících černochů a roztančených muzikantů, je přesně to, co Ford nepředvádí. Zážitek z živého kontaktu s jeho hudbou je ale přesto ohromnou energetickou bombou, a to jak pro tancechtivé diváky, tak "hudební intelektuály" v publiku. Je pak skoro jedno, jestli si vybírá spíš bluesověji, jazzověji nebo popověji laděné kousky ze svého žánrově poměrně pestrého repertoáru.

Robben Ford v Lucerna Music baru

Na současném evropském turné hrává Ford, tedy muzikant, který se ve skutečnosti ani nepotřebuje ohánět jmény bývalých spolupracovníků (za všechny Miles Davis, George Harrison či Joni Mitchell), která provázejí jeho promo materiály, písně vlastní a autorské. V playlistu převažuje zejména materiál z předminulé desky Blue Moon /Concord records, 2002/, o poznání méně skladeb vybíral z aktuálního alba Keep On Running /Concord records, 2003/, které je svým dosti ortodoxním elektricky bluesovým konceptem ve Fordově diskografii spíše překvapivým krokem. Zvukovou a žánrovou rozdílnost řadových alb (danou určitě také vysokou fluktuací studiových muzikantů) na místě stírá a dává tak písním docela nový rozměr.

Je obklopen třema podobně vyspělými a zrovna tak otevřenými muzikanty, jejichž jména často zdobí sestavy i mediálně protřelejších legend. Kromě saxofonisty Boba Malacha (hrává např. s Joe Zawinulem), kterého si přivezl už loni, s sebou vzal výtečně sehranou rytmickou sekci basisty Dwyna Peteho a bubeníka Tosse Panose (Steve Vai, Andy Summers). S nimi si přes nástroje povídá. Udržuje permanentní úsměv na rtech, pozoruje diváky, buď pokorně doprovází ostatní, nebo sóluje sám, vše se ale zdá, jakoby dělal mimochodem. A domácím kytarovým bluesovým a jazzovým špičkám seřazeným pod pódiem padá brada údivem, o muzikantech z ne příliš přesvědčivé předkapely stylizovaného "bluesového dědka" Long Johna Baldryho ani nemluvě. To, co mu závidí, je přitom tak jednoduché. Jeho hra je jen vhodnou kombinací obrovského technického fundamentu, muzikantského nadhledu, lehké hry a svébytného výrazu. Nesálá z něj potřeba se předvádět a dokazovat, jak cvičil, nepociťuje nutnost s těmi dole i vedle sebe soupeřit, nýbrž je zapojuje a tvoří s nimi. Na Fordovy koncerty se jednoduše chodit vyplácí.

Bob Malach

Oficiální stránky Robbena Forda jsou zde.

autor: Hynek Just
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.