Richard Wagner: Tristan a Isolda

22. červenec 2015

V červnu uplynulo 150 let od premiéry opery Tristan a Isolda Richarda Wagnera. Výročí jedné z nejvážnějších hudebních událostí 2. poloviny 19. století a jedné z nejoriginálnějších Wagnerových oper připomeneme také v jednom z letních Operních večerů. Zařazujeme nahrávku Herberta von Karajana, kterou na počátku 70. let natočil s Berlínskými filharmoniky. V titulních rolích uslyšíte Johna Vickerse a Helgu Dernesch.

Vysíláme 25. července v 19:00.

Múzou Tristana a Isoldy byla Richardu Wagnerovi (1813-1883) Mathilda Wesendoncková (1828-1902), ušlechtilá, inteligentní a krásná choť bohatého obchodníka v Curychu. Wagner prožíval opojení z "nejvyššího" štěstí, z "nejčistší" lásky, z "nejkrásnější" touhy, z přátelství tak povznášejícího a inspirujícího, že pro ně v červnu 1857 přerušil práci na operní tetralogii a "v blažené rozkoši ze souznění duší" - jako ve snu - začal psát drama o nezměrné lásce Tristana a Isoldy.

02879383.jpeg

Starou keltskou ságu, dochovanou ve zpracování Chrétiena de Troyes a Gottfrieda ze Štrasburku (oba žili ve 12. století) přebásnil s nadčasovou platností. Láska Tristana a Isoldy, vznícená zázračným nápojem, je zde tak nezměrná, hluboká a věčná, že může dojít naplnění jen v osvobození od života a světa, jen v naprostém splynutí a věčném, nezrušitelném spojení - ve smrti. Partituru dokončil 6. srpna 1859 v Lucernu.

02945849.jpeg

Provedení Tristana a Isoldy 10. června 1865 tak prosadil teprve vliv panovníka v bavorském sídelním městě - Mnichově. Dirigoval Wagnerův oddaný obdivovatel - Lisztův zeť - Hans von Bülow (Wagner stejně oddaně obdivoval Bülowovu choť), titulní postavy ztělesnili šlechtičtí manželé, vynikající pěvci Ludwig a Malvina Schnorrovi z Carolsfeldu. Kdo nechtěl Wagnera chápat, našel snadno řadu výhrad nejen k hudbě, ale i k jeho nárokům a k chování. Když pouhých šest týdnů po premiéře zemřel jediný představitel Tristana Ludwig Schnorr von Carolsfeld a jeho smrt obestřel dohad o naprostém vysílení nelidskými požadavky zpěvu, prolomila se lavina odporu.

Náklady na premiéru Tristana a Isoldy a Wagnerův "honorář" v podobě luxusního sídla dostoupily dlužené výše 40 000 zlatých. O tom, že dluh neplatil Wagner, ale král, věděl celý Mnichov: odpůrci výstředního génia snadno zařídili, aby byla suma vyplacena ve stříbře a vezena za bílého dne na otevřeném voze. Wagner přesto prožíval vrchol svého života. Díky scénickému uvedení Tristana a Isoldy bylo konečně zřejmé, že jako tvůrce učinil mnohem zásadnější krok, než kdokoli z jeho současníků.

autor: ČRo Vltava
Spustit audio