Richard Šanda a Jakub Cirkl – nová generace českých jazzmanů v Anglii

5. prosinec 2016
03757344.png

Na hudební scénu neustále přicházejí mladí muzikanti, derou se o svoje místo pod sluncem a naproti se jim snaží přicházet například kapela, která sice není moc známá mezi posluchači, ale hudebníci si jí opravdu cení. Jednou za čas změní svoje jméno, aktuálně má název EURORADIO Jazz Orchestra a rádia z celé Evropy od východu na západ, tedy i mimo EU, sem nominují svoje nejlepší mladé hráče.

Letos v listopadu se orchestr ocitl ve Skotsku pod vedením dnes asi nejvýznamnější osobnosti skotského big bandu, Tommyho Smithe. Z českých hráčů byl do kapely nejprve nominován Richard Šanda (22) jakožto první trombonista a na poslední chvíli organizátor vznesl požadavek také na chybějící post barytonsaxofonisty, kterého se ujal Jakub Cirkl (26).

Po čtyřech dnech zkoušení muzikanti vystoupili ve velkém sále Royal Conservatory of Scotland v centru skotské metropole Glasgow (čtvrtek 17. 11.) a o den později se přesunuli zhruba 300 km na sever do menšího a malebnějšího města Aberdeen, kde zahráli v klubu Blue Lamp. BBC Scotland první z koncertů nahrál, celý dvouhodinový program vám zde poskytujeme na měsíc k poslechu a zároveň přinášíme rozhovor s oběma českými protagonisty.

S jakým očekáváním jste jeli do Euroradio Jazz Orchestra? Znali jste Tommyho Smithe?

Richard Šanda: Pro mě to byla v první řadě výzva, a taky jsem se těšil na spoustu talentovaných muzikantů z celé Evropy, což se potvrdilo. Vynikající zkušenost. Jméno Tommyho Smithe jsem neznal, ale poté, co jsem se dověděl, že bude lídrem letošního EURORADIO Jazz Orchestra, tak jsem si ho samozřejmě vyhledal a prozkoumal. EURORADIO Jazz Orchestra je pro každého pozvánka na evropskou scénu, kde se pozná s dalšími muzikanty, které by jinak nepotkal.

03757156.jpeg

Jakub Cirkl: Musím se přiznat, že Tommyho Smithe jsem taky neznal. Dostal jsem nabídku hrát v orchestru až na poslední chvíli, zhruba týden před tím, než jsme měli s Richardem odlétat, tak až tehdy jsem se dozvěděl, že Tommy Smith založil Scotish National Jazz Orchestra a hrál s velkými kapacitami jako Path Metheny, John Scofield, Joe Lovano a jim podobných jsou kvanta. To mi imponovalo, protože samozřejmě touto cestou už se dostáváme na světovou špičku. Byl jsem zvědavý, jak Tommy bude hrát, jak bude dirigovat a jakým způsobem dá dohromady všechny ty skvělé muzikanty z různých zemí.

Jak se vám líbil čas strávený ve Skotsku?

Jakub: Bylo teplo (smích). Všechno šlo opravdu rychle a překvapilo mě, jak dobře ostatní hrají. Tak vysoká úroveň se v České republice běžně nevidí.

Richard: Do Glasgow jsme přiletěli v neděli večer, kde jsme se ubytovali a na pondělí byla naplánována první zkouška, která začala zdržením Tommyho Smithe, a potom proběhla fáze šoku, protože jsme čekali, že se bude zkoušet a Tommy nám sdělil, že máme spoustu času a že chce zjistit, s kým má tu čest. Nechal nám volnou ruku a všichni museli zahrát svoje sólo, libovolné, free, vlastní, standard a on si udělal obrázek o tom, koho může použít při jaké části.

03757151.jpeg

Jak jste byli spokojeni s repertoárem?

Richard: Hráli jsme suitu od Kennyho Wheelera Sweet Sister Suite, která byla provedena v historii jenom dvakrát, takže my jsme ji hráli jako třetí v pořadí. Šlo o hráčsky náročnou hudbu a moc se mi líbila. Druhá část programu se skládala z volnějšího výběru Tommyho Smithe.

Jakub: Zahrát suitu Kennyho Wheelera je opravdu neskutečně náročné, ale zní skvěle. Repertoár druhého setu by se mi líbil víc prokomponovaný. V programu bohužel byly původně zařazeny věci, které v daných podmínkách nešlo zahrát a Tommy je rychle nahradil repertoárem, který se dalo interpretovat z listu, a to bylo maličko škoda, ale já jsem tím dostal prostor pro svoje barytonové sólo, což mě potěšilo. Zajímavý byl fakt, že v úvodu chtěl Tommy, abychom se v sólech vyhýbali klišé. Zmínil historku o tom, jak vyrazil na turné s Garry Burtonem, který mu kladl na srdce, ať nehraje klišé a pokud zahraje jediné klišé, jde okamžitě ze šňůry. V druhé půlce našeho programu se pak ale kvůli změně repertoáru klišé nevyhnul.

Takže jsi hrál taky klišé?

Jakub: Já jsem naštěstí nehrál klišé, protože jsem dostal prostor pro „open solo“ na barytonsaxofon, kde byly asi čtyři akordy, takže šlo tvořit od nuly a dalo se řádit. Kdybych ale dostal jinou více sevřenou pasáž, nezbylo by mi, než použít naučená klišé nebo naopak jen dva tóny. Klišé jsou něčím, z čeho my mladí vycházíme, musíme je umět precizně, abychom je pak mohli vypouštět.

03757160.jpeg

Co přesně myslíš pod pojmem klišé?

Jakub: Klišé jsou běžné fráze, běžná spojování akordů a tak dále.

Každý dirigent má svoje specifika. Už bylo něco naznačeno, ale jaký tedy byl Tommy Smith?

Jakub: Tommy byl specifický v tom, že se k nám choval, jako bychom byli absolutní profíci, což obnášelo i úskalí. Ukazování míst, kde se měnila tempa a kde nebyly úplně stejné přechody, nechal na lídrech sekcí a sám prakticky nedirigoval. To mě dost překvapilo, protože ani ve vážné hudbě není zvykem, aby první housle ukazovaly ostatním houslím v orchestru, kdy začít frázi. Naše hudba byla navíc opravdu náročná na změny tempa a rytmu.

Richard: Na začátku nám řekl, že se mu nechce ukazovat, že nebude řídit orchestr z pohledu dirigenta a všechno je více méně na nás a museli jsme se opravdu stmelit jako band, který neměl dirigenta, i když jsme ho potom i měli.

Takže nakonec dirigoval?

Richard: Nedirigoval, ale v některých místech bylo nezbytné, aby tam někdo ukázal např. počty repetic, protože byly „open“.

Ty jsi byl, Richarde, lídr trombonové sekce, takže ukazování bylo i na Tobě.

Richard: Přesně tak, měl jsem zodpovědnost za celou trombonovou sekci, s čímž jsem se už setkal i v Čechách, ale ne na takto velkém projektu.

03757184.jpeg

Mával jsi rukou, nebo trombonem?

Richard: Většinu to muzikanti vycítí. Není vhodné ukazovat velká gesta, protože před orchestrem je publikum. Stačí drobná znamení a oční kontakt. Podíváme se na sebe a víme, že do toho jdeme.

Zvládla to kapela?

Jakub: Nakonec ano, musím říct, že jsme to zvládli. V naší saxofonové sekci třeba první saxofonista, Estonec Aleksander Paal, neměl žádné zkušenosti s lídováním a zvládl to skvěle. Měli jsme taky opravdu neuvěřitelnou rytmickou sekci – basista ze Slovinska Miha Koren mě neustále pozitivně překvapoval a úžasně hrál i kytarista Rob Luft z Londýna. Byli připravení a všechno měli předem tak vyřešeno, že jsme prostě vždycky věděli, kdy nastane další fráze, že už bychom měli pokročit dál. Samozřejmě jsme všichni museli počítat takty, a když je jich několik desítek, tak spousta lidí se spíš zaposlouchá do muziky a snaží se vnímat harmonický proces nebo něco jiného, což někdy bylo těžké pro orientaci. Ale bubeník s kytaristou dávali skvělá znamení a basista s bubeníkem hráli jako jeden. Klobouk dolů.

Měli jste po zkouškách prostor zajít si někam zajamovat?

03757188.jpeg

Jakub: Ano ano, skotský klavírista Peter Johnstone, který s námi v orchestru hrál, měl kvarteto, se kterým pravidelně jamuje přímo v centru Glasgow, kam nás taky pozval, abychom si šli zahrát a dát si pivo. Bylo zajímavé vidět, jak se jamuje v Anglii. To, co jsem slyšel, byl opravdu „contemporary jazz“, žádná klasika na způsob: „zahrajeme Autumn Leaves nebo jiný standard,“ opravdu se hrála moderní muzika.

Máš na mysli skladby, které vycházejí nově na CD, nebo strukturálně moderní hudbu?

Jakub: Myslím to strukturálně. Šlo sice o variace na různé skladby, muzikanti si ale hodně hráli třeba s rytmem...

A většina členů orchestru si zahrála i na jamu?

Jakub: Většina ne. Pár nás tam přišlo. Já jsem měl třeba problém nosit svůj velký a těžký barytonsaxofon, tak jsem ho nechával na pokoji a zkoušel jsem si buď půjčit od někoho tenora nebo stačilo prostě poslouchat a „stahovat“ kolegy.

V EURORADIO Jazz Orchestra se sem tam stane, že muzikanti, kteří se před tím neviděli, později společně založí nějaký hudební projekt. Navázali jste i vy nějakou spolupráci?

Richard: Máme teď kamarády nebo potencionální spoluhráče skoro v každé evropské metropoli. Nikdo nikoho v kapele nepřevyšoval egem nebo nějakými svými potřebami, takže jsme byli všichni na stejné lodi a velice jsme si sedli. Konkrétně jsme se bavili se švýcarským bubeníkem Giacomo Reggianim, že bychom rádi udělali nějakou kapelu. Na to se těším a doufám, že brzy o našem projektu uslyšíte. Zatím si jen mailujeme a plánujeme, co bychom asi tak mohli vytvořit.

03757189.jpeg

Jakub: Asi s třemi lidmi jsme předjednali výměnný projekt v Praze, spojili bychom koncerty našeho českého sexteta s jejich kapelami. Co se týče úplně nového projektu, k tomu jsem se nedostal, ale protože v orchestru byla tak výjimečná atmosféra, věřím, že s mnoha muzikanty se ještě potkáme.

Čtěte také: V Praze a Hradci zahraje Euroradio Jazz OrchestraEuroradio Jazz Orchestra poprvé v Karlíně

Angažmá v orchestru skončilo, jaké máte plány teď?

Jakub: Já působím jako barytonsaxofonista v Golden Big Bandu Prague, Bohemia Big Bandu a v sextetu Přemysla Tomšíčka. Hlavně se ale zabývám studiem, které jsem začal na HAMU, chodím do prvního ročníku, což bere hodně času. Do toho soukromě učím, hraji v Empyrean Sextetu a mám v plánu svoje kvarteto, pro které teď píšu hudbu.

Richard: Do konce roku mně čekají vánoční koncerty s Concept Art Orchestra, dále vydáváme desku s Rozhlasovým Orchestrem Gustava Broma, na kterou se moc těším a pár dalších koncertů. Po novém roce bychom chtěli udělat menší turné s Empyrean Sextet, kde hrajeme s Jakubem. Chtěl bych se také zaměřit na vznik nových autorských projektů právě se zmiňovaným bubeníkem ze Švýcarska Giacomem Reggianim, a také jsme se bavili o nějaké spolupráci s Petrem Kalfusem.

03757224.jpeg
  • Jazz