Revoluce ohýbané překližky. Londýnská značka Isokon Plus představila re-edici jednoho ze zásadních návrhů architekta a designéra Marcela Breuera

26. leden 2021

Všeobecná popularita designu a architektury minulého století stimuluje rozmanité nábytkářské firmy ze všech koutů světa obnovovat výrobu některých zapomenutých produktů ze svých archivů. Tzv. re-edice (opětovné uvedení historického designu do sériové výroby) se staly jedním z fenoménů současné nábytkářské produkce. Zapadá do toho i novinka od britské značky Isokon Plus, která se rozhodla doplnit své portfolio ohýbaného překližkové nábytku.

Vše začalo v roce 1931, kdy se Jack Pritchard rozhodl založit firmu Isokon (Isometric Unit Construction) a dát nový směr výrobě modernistického nábytku. Do té doby avantgardním tendencím dominoval nábytek konstruovaný z trubkové oceli. Na první pohled chladný, nepohodlný a strojově vyhlížející nábytek se však v době svého vzniku ve dvacátých letech nesetkal s širokým využitím a stal se spíše laboratoří nových experimentů. S proměnami designu, který během třicátých let směřoval k výraznější organické senzibilitě, ergonomickým tvarům a přírodním materiálům se dostala ke slovu překližka.

Ve stejné době jí dává nový konstrukční význam architekt Alvar Aalto se svým nábytkem značky Artek ve Finsku anebo právě spolčenost Isokon, mimo jiné. Ta byla bohužel aktivní pouze do druhé světové války. Později jí v šedesátých letech její majitel obnovil a v roce 1982 byla pod vedením Chrise McCourta přejmenována na Isokon Plus. Dnes vyrábí jak své klasické výrobky ze třicátých let, tak i návrhy od současných tvůrců. 

Značka Isokon se mimo jiné proslavila díky svým poličkám na knížky. Knihovničku Penguin Donkey navrhl Egon Riss v roce 1939

Ale zpět ke kořenům. Paradoxně to byl sám vynálezce ocelového trubkového nábytku Marcel Breuer, který pro Isokon navrhl nejznámější výrobky, definující nové organické cítění předválečného modernismu. Po zániku školy Bauhaus a nástupu Nacismu v Německu se vydal Breuer, stejně jako řada jeho přátel a současníků, do Velké Británie, kde svobodná společnost nabízela uplatnění jeho designérských experimentů. Jack Pritchard z Isokonu okamžitě využil jeho talent a Breuer pro jeho kolekci vytvořil v letech 1935 až 1936 sérii nábytku z organicky tvarované ohýbané překližky. Zatímco nejslavnějším kouskem je jeho zvlněné lehátko Long Chair, na některé návrhy se už zapomnělo. 

K nim patří i dva kulaté jídelní stoly, které Marcel Breuer vytvořil v roce 1937. Jejich výkresy byly v archivu značky objeveny téměř náhodou při pravidelném auditu. Isokon Plus okamžitě vycítil jejich současný potenciál. V obou případech se jedná o jednoduchou konstrukci s centrální nohou vyrobenou z ohýbaných a lepených kusů překližky. Ukazují vynikající konstrukční potenciál materiálu, který ani po téměř 100 let neztrácí nic ze své aktuálnosti. Oba kulaté stoly se liší pouze ve svém celkovém měřítku a způsobu konstrukce centrální nohy. Demonstrují skvělý příklad modernistického designu, který byl navržen s idealistickou vizí o propojení průmyslu a umění do nových forem moderního životního stylu.

Breuer odešel po své krátké londýnské epizodě do USA, kde se stal slavným architektem. Isokon a později Isokon Plus však tuto krátkou Breuerovu epizodu skvěle využili a napsali tak jednu z ikonických kapitol historie evropského designu. To potvrzují i současné ceny výrobků Isokon Plus. Jedním slovem jsou astronomické.

autor: Adam Štěch
Spustit audio

Související