Reprízujeme četbu z Pravdivého příběhu Plastic People I. M. Jirouse

Martin Jirous

Ve čtvrtek 10.listopadu zemřel v Praze ve věku 67 let jeden z nejvýznamnějších současných českých básníků, legenda undergroundu a protikomunistického odporu v 70. a 80.letech a také občasný spolupracovník literární redakce. Jeho dílo a život si připomeneme dvanáctidílnou četbu z knihy Pravdivý příběh Plastic People. Připravila Jana Doležalová. V režii Markéty Jahodové účinkují autor a Oldřich Kaiser.

Pražská rocková skupina The Plastic People of the Universe vznikla v roce 1968. Založil ji baskytarista a zpěvák Milan Hlavsa (6.3. 1951- 5.1.2001). Skupina zpočátku hrála písně zahraničních kapel – Rolling Stones, The Fugs, The Doors a zejména Velvet Underground. Kromě Velvet Underground se inspirovala rovněž hudbou Franka Zappy, Captaina Beefhearta či avantgardního skladatele Edgara Varése. Později skupina hrála především svou vlastní tvorbu. Hudbu většiny skladeb napsal Milan (Mejla) Hlavsa, texty jejich písní byly zpočátku vlastní básně či básně známých autorů, později zhudebňovali texty filozofa a básníka Egona Bondyho a dalších členů a spolupracovníků skupiny.

02311657.jpeg

Na přelomu šedesátých let se stal uměleckým vedoucím a manažerem skupiny The Plastic People of the Universe básník a historik umění Ivan Martin Jirous. Po okupaci Československa a v počátcích tzv. normalizace skupina vzhledem ke svému nonkonformnímu vystupování zažívala neustálé persekuce. Po roce 1970 „Plastici“ odmítli změnit název, charakter svého vystupování i repertoár. Proto jim v roce 1973 úřady odebraly statut profesionální skupiny, a později zakázaly vůbec veřejně vystupovat. Skupina mohla působit jen v utajení a čas od času hrát na koncertech pro zvané. V roce 1976 komunistická policie zatkla členy skupiny a spolu s dalšími představiteli kulturního undergroundu je postavila před soud za údajnou „protistátní činnost“. Tzv. proces s českým undergroundem měl bezprostřední vliv na vznik Charty 77.

Pohnuté osudy měly i zápisky zaznamenávající působení skupiny nazvané Pravdivý příběh Plastic People. Ivan Martin Jirous je psal v letech 1980-1981. Původní autorský strojopis byl nejpravděpodobněji zabaven při policejních raziích. Stěžejní část však stačil Ivan Martin Jirous namluvit na magnetofonový pásek, který se podařilo vyvézt za hranice. Různé fragmenty zápisků byly publikovány v letech 1983-1984 ve vídeňském exilovém časopisu Paternoster. Po listopadu vycházel text na pokračování ve Studentských listech 1990-1991.

Po odvysílání najdete jednotlivé díly četby k poslechu na stránce Hry a literatura ve streamu.