Řeka v noci. Pásmo z veršů irského básníka Conora O'Callaghana

O'Callaghan vyrostl ve staré přístavní čtvrti čtyřicetitisícového města Dundalk ležícího těsně pod severoirskými hranicemi. Dundalk nemá u Irů nejlepší pověst. Letmý pohled na něj je výmluvný: donedávna oblíbené skladiště munice Irské republikánské armády, jejíž náčelníci si dosud podávají kliky místních barů; v sobotu pak, jak píše básník, „chodníky pozlacené loužičkami piva“; na irské poměry vysoká nezaměstnanost; pivovar, v němž se vaří údajně nejhorší irské pivo; bezměrná nuda řadových domků v monochromní rzi; přístavní čtvrť, slovy básníka „věhlasný rajón přeplněných popelnic, běsnících psů a splašků, proti jejichž vpádu za letních příbojů nám nepomůže nic“.

Přístav sám, pruh betonu s haldami zmoklého polského uhlí, po otevřeném moři ani památky. Pohlédneme-li však za obzor města, může být vše jinak: přímo z nástupiště místního nádraží se otevírá útěšný pohled na táhlé pohoří poloostrova Cooley oddělujícího dundalskou zátoku od severoirského hrabství Down. Holé kopce, žíhané ustavičným přeskupováním stínu, jsou mytickou krajinou, a to nikoli ve vágním slova smyslu. Ve zdejších úvozech se měla odehrát nelítostná řež ústředního a patrně nejznámějšího staroirského eposu Uloupení býka z Cooley. Divukrásná a přitom prostá krajina velkého hrdinského vyprávění tu tak těsně naléhá na tříšť nepříliš důležitého irského města – jak píše básník: „latinskou čtvrť všech chudých lodních nakladačů“.

Z tohoto ostrého protikladu jako by vyrůstala poezie Conora O'Callaghana: je to poezie napjatá mezi neúprosným okem pozorovatele městského neladu a vzruchu a poklidným, melancholický zrakem přírodního a milostného lyrika.