Rasík a pes a Nejkrásnější den života. Dvěma povídkami připomínáme 140 let od narození Ivana Olbrachta

Povídka s názvem Rasík a pes pochází ze souboru O zlých samotářích. Olbrachtovi zlí samotáři spadají do první etapy autorovy tvorby (ještě před období ovlivněné vstupem do politiky a pobytem v Podkarpatské Rusi), přesto je v textech už dobře patrné prosociální levicové smýšlení. Typická je i promyšlená psychologie postav a v neposlední řadě také neotřelé jazykové prostředky, které i přes možné pochybnosti nedopustí zašednutí lesku spisovatelova jména.

O zlomených srdcích, zlobě a nepoznaném štěstí 

Zatížen vlastní zkušeností zpracovává Ivan Olbracht látku citlivě, nikoliv však pateticky. Setkáváme se s dojemně smutnou dvojicí muže, jenž okouší bolest ze ztráty, zejména ztráty důstojnosti, a psa podobně neradostného osudu. Vyprávění o zlomených srdcích, zlobě a nepoznaném štěstí, o tom, jak si mohou dvě duše zkrátka zbýt, přináší hlas Luďka Eliáše, který jakožto přeživší Terezína i Osvětimi bez sentimentu, ale s hlubokým porozuměním odvíjí nit bolestného příběhu. 

Humoreska z dějin právě nejnovějších

Nejkrásnější den života patří k méně známým povídkám Ivana Olbrachta. Byla publikována v 50. letech minulého století, ale i přes zjevné dobové konsekvence nese s odstupem času univerzální sdělení. Hlavní postavou příběhu je pan Kouble, stavitel a zároveň starosta malého města Leskonice, pilný sběratel všemožných funkcí a zásluh. Ačkoliv chce za každých okolností vypadat důstojně a vážně, ve skutečnosti je jen snaživým hlupákem. 

„Humoreska z dějin právě nejnovějších“, jak povídku sám Olbracht označil, vyšla v knize První prózy (1954). Autor v ní vesele bourá Rakousko a paroduje jeho politický systém.